Druhé vydání třetího svazku Kritické hybridní edice — přináší v knižním čtenářském vydání nově revidovaný text této jediné Bezručovy sbírky a v online digitální vědecké edici veškeré varianty textu básní.

Utopie Davida Klimeše představuje očima mladého člověka alternativní pohled na historii první poloviny 21. století z budoucnosti prostřednictvím porovnání příběhu jeho otce a oficiální verze.

Vítek nemá úplně dobré vztahy se svým otcem.

Je možné být žena a chovat se úplně nezávisle? A lze mít partnerský vztah plně pod kontrolou? Hlavní hrdinka románu Panna Ema Dolejšová se o něco takového pokouší desítky let.

Juanovi se podařilo osamostatnit se, zpřetrhat rodinná pouta a vymanit se ze života na španělském venkově. Života, v němž se „nic zásadního neděje“. Realizuje svůj sen jít za lepším a vydává se do skotského Edinburghu.

Baskičtí teroristé v roce 2011 po čtyřiceti letech činnosti ohlašují složení zbraní. Pro Bittori, vdovu jedné z obětí, však příběh zdaleka nekončí. Rozhodne se vrátit na místo událostí, do městečka a do domu, kde před vraždou žila.

Píše se rok 1995, e-mail je naprostou novinkou a Selin, dcera tureckých přistěhovalců, nastupuje do prvního ročníku na Harvardu.

Paci, paci, pacičky = báječně vyprávěná léta pod psa. Více či méně autobiografických próz, které se více či méně satiricky či nostalgicky ohlížejí za dobou před listopadem 1989, najdeme v naší literatuře nemálo.

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně po

Próza Gottschalk (1988), která tvoří spolu s připojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatově, zatímco „román v dopisech“ s prvky „road novel“ Hatto byl ji

Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv.

Dvojice Bondyho původně samostatných prací, které však byly napsány v časové následnosti, v letech 1982 a 1983, vyšly samostatně několikrát v samizdatu a obě pak ještě v 80. letech i tiskem na stránkách Tigridova exilového časopisu Svědectví.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického“ státu.