Jak vybrat reprosoustavu
Výběr reprosoustavy ovlivňuje celkovou výslednou kvalitu zvuku. Z hlediska velikosti a tvaru je lze dělit na regálové, sloupové, středové, surroundové, subwoofery a kompletní sestavy především pro domácí kino.
Už proto, že většina z nás má kolem svého obývacího prostoru sousedy, musíme velikost reprosoustavy přizpůsobit velikosti místnosti, kde bude instalována. Při zvolení špatného poměru je zvuk zkreslený.
- dvoupásmové reprosoustavy jsou ochuzeny o spodní oktávy, ale vynikají v přednesu středního pásma.
- třípásmové reprosoustavy jsou schopny přenosu všech základních kmitočtů, jdou ale velmi těžko rozdělit a zfázovat.
- reprosoustava pro domácí kino se neobejde bez subwooferu.
Důležité parametry
výkon – jsme si určili vzhledem k velikosti místnosti a nyní musíme sledovat, jak je značen. Nejčastěji je udáván výkon MAX, jde ale o krátkodobý výkon, který je reproduktor schopen vyvinout pouze po několik sekund při stejné kvalitě. Mnohem přesnější je hodnota výkonu značena jako RMS výkon, nebo také jako nominální, sinusový výkon. Jde o hudební výkon, který ani při dlouhodobém hraní nepoškodí reproduktory.
impedance – udává se v ohmech, obvykle od 2 do 16. Údaj o impedanci na zesilovači a reprobednách musí být shodný, příp. nižší, pokud to reprosoustava umožňuje!! Impedance je komplexní odpor složený ze dvou složek:
- reálná (opravdová, skutečná) a nazývá se rezistance. Je to část impedance, kdy elektrická energie vykonává práci neboli přeměňuje se na magnetickou – vzniká zvuk.
- imaginární (zdánlivá, neskutečná nebo jalová), nazývá se reaktance.
- kmitočtová charakteristika – jde o rozsah pásma, které je schopen reproduktor produkovat. Dle toho parametru se reproduktory dělí na basové, výškové, středové nebo širokopásmové.
ostatní parametry – citlivost, směrová charakteristika, konstrukce, materiál, rozměry, váha atd.
Kupovat „vše v jednom“ nebo kousek po kousku?
Sestavy vše v jednom (all-in-one) jsou nejčastěji používány u domácího kina a jsou vhodné do místnosti rozměrů 20, nanejvýš 25 m2. I po splnění této podmínky očekávejte průměrný zvuk ve všech ohledech.
Dalším faktorem je nemožnost jakékoli aktualizace. Pokud si u kávy rádi poslechnete svoji oblíbenou hudbu, vybírejte jednotlivé komponenty zvlášť. Vyšší pořizovací cena bude vykompenzována kvalitním zvukem, který můžete kdykoli oživit a vylepšit.
Jak budou reproduktory směrovatelné?
U každého reproduktoru je velmi důležité znát jeho směrovou charakteristiku. Významně vám v rozhodování napoví frekvenční charakteristika. Čím vyšší frekvence, tím je směrovost reproduktoru vyšší. Pokud byste toto zanedbali, můžete se při poslechu dočkat nepříjemných ozvěn, nebo může být soustava „citlivá“ na polohu posluchače. Renomovanější výrobci přímo na produktu uvádějí možnou variabilitu (30 °, popř. 60 ° od přímé osy reproduktoru).
Kabely
Výrobce přibaluje ke svým soustavám i kabely, které lze při instalaci využít. Je třeba si ohlídat správnou polaritu (spárování kabelu a svorek + a -). Stačí dodržet jednoduchou zásadu: kabelová žíla opatřená značkou patří na červenou svorku.
Pokud však z nějakého důvodu potřebujete polaritu prověřit, nouzově lze vyzkoušet, kde je „plus“ a kde „mínus“ i pomocí 1,5 V baterie. Po připojení na plusový pól se vychýlí membrána reproduktoru směrem ven.
Kabely musí být přinejmenším párově shodné, tedy vždy přední (zadní) musí být propojeny kabelem stejného průřezu, značky, materiálu, konstrukce. a pozor, to je důležité, také stejné délky!
Jak postupovat při instalaci
Rozhodující je celková plocha, a zda volíte reprosoustavu regálovou nebo sloupovou.
Regálové soustavy jsou v drtivé většině dvoupásmové konstrukce, lze je umístit na poličku, do nábytku nebo nejlépe na stojan. Zvuk je v podstatě chvění a pokud nechcete, aby vám hudba nevhodně rezonovala, podložte reproduktory pružnými podložkami, speciálními pryžovými puky či jinou absorpční hmotou. Bedny mohou na těchto „pohyblivých podstavcích“ volně kmitat a chvění se nikam nepřenáší.
Druhou možností jsou šroubovací špičaté hroty, ty eliminují chvění právě oním minimálním bodovým dotykem s podložkou.
Sloupové – podlahové sestavy se ve většině případů pokládají na koberec nebo na stojan, který chvění velmi dobře absorbuje. Ovšem je třeba zvážit, zda máte k dispozici rozumný prostor pro všechny stojany a jistou schopnost je po místnosti správně rozmístit.
Rozmístění reprosoustavy
Reproduktory rozmístěte tak, aby spolu s televizorem nebo hifi tvořily hranici pomyslné kružnice, jejímž středem bude vaše křeslo. Možnost umístění zadních reproskříní na zeď místnosti proto nebývá vždy ideálním řešením.
Čelní pár (přední stereo) by mělo s křeslem tvořit vrcholy rovnostranného trojúhelníku s úhlem 60°, zadní pak rovnoramenného s úhlem 120°. Zvuk by k vám neměl přicházet přímo, ale „kružnicově“ se rozprostírat po celé místnosti. Zejména zadní surroundové kanály jsou k takové činnosti předurčené. Naopak u centrálních a předních reprosoustav by v přímé cestě zvuku k posluchači nemělo nic stát.
V případě, že vám místnost nedovolí dodržet „kružnicové“ pravidlo, můžete rozdíly ve vzdálenostech alespoň částečně kompenzovat nastavením zpoždění signálu a AV zesilovače pro jednotlivé kanály.
První zapnutí
Po zapojení všech reprosoustav i subwooferu zbývá zapnout AV zesilovač do testovacího režimu a testovacím signálem (růžový šum) nastavit individuální hlasitost pro každou reproduktorovou soustavu zvlášť, abyste je v poslechovém místě slyšeli ze všech směrů se stejnou intenzitou.
U moderních systémů probíhá tento akustický test a nastavení automaticky. S kvalitním zvukem samozřejmě souvisí i akustika poslechové místnosti.
Do CD přehrávače vložte muziku, kterou máte dobře „naposlouchanou“ a rozeznáte jednotlivé tóny. Věnujte tomu patřičnou pozornost, trpělivost a čas. Sledujte vykreslení stereofonní báze, barvu zvuku, přenos základních kmitočtů a celkový dojem, jaký na vás reprosoustava udělala. Pokud se vám něco nezdá, změny v umístění reprosoustav provádějte postupně, změňte směr jedné, porovnejte rozdíl a pak pokračujte.
Stojany a držáky
Stojany a držáky plní funkci nejen estetickou ale i funkční. Ať vybíráte stojan nebo držák, vždy respektujte doporučenou nosnost a velikost reprobeden. U držáků je výhodou, když jsou svisle i vodorovně naklopitelné a otočné. Kabel sice nelze skrýt, ale měl by jít dobře „protáhnout“ i po připevnění bedny na stojan. Nejčastějším materiálem bývá plast, nosnost se pak pohybuje kolem 6 kg.
Stojan je dnes koncipován jako estetický doplněk reproduktorů i interiéru. V horní části je očko nebo háček na zavěšení reproduktoru, spodní část je dutá aby bylo možné provléct kabely. Pokud si je kupujete sami, pečlivě změřte jejich průměr, ve stojanové trubici se musí pohybovat volně. Nosnost se liší v závislosti na designu, obvykle se pohybuje kolem 3 kg.