Květiny k nám promlouvají různým způsobem. Oslňují nás svou krásou a barevností, zdobí naše zahrady i domácnosti a působí blahodárně pouhou svou přítomností. Některé jsou okázalé, jiné oplývají skromností a nemálo z nich krásně voní.

České slovo zahrada připomíná původní význam „ohrazená plocha“. V Persii se zahradě říkalo pairidaeza, z toho vzniklo anglické slovo paradise, což do češtiny přeloženo znamená ráj anebo taky rajská zahrada.

V naší uspěchané době, kdy na nás technika útočí ze všech stran, těší se léčivé byliny a přírodní prostředky podporující naše zdraví stále většímu zájmu.

Naše babičky sbíraly obyčejné bylinky v přírodě a pěstovaly je i na svých zahrádkách. Používaly je pak k léčení, ke kosmetickým účelům, ale i v kuchyni jako koření a někdy také jako zeleninu.

Knížka je určena především rodičům, kteří chodí s dětmi do parků, do přírody nebo mají vlastní zahradu či pěstují pokojové květiny.

Knížka přibližuje známé, ale i některé už téměř zapomenuté byliny, které bývaly běžné u každého domku a v každé zahrádce, kde byl kromě užitkových rostlin, alespoň kousek věnován květinám.

Květomluva údajně pochází ze starověkých harémů a nebývalého rozkvětu doznala v dobách vlády britské královny Viktorie, kdy bylo přímé vyjádření vzájemných pocitů, zejména mezi osobami opačného pohlaví, téměř nemožné a bylo považováno přinejmenším za

Zahradnické rady naší babičky – na celý rokjsou doplňkem úspěšné řady Tajných bylinkových a domácích rad naší babičky. Publikace je míněna jako dekorační závěs s obrázkem a textem pro každý týden v roce.

Zelenina nám často připadá jako hlavní pokrm nedostatečná a je tedy trochu opomíjena přesto, že v sobě ukrývá naše zdraví. Není pochyb, že si naši předkové plodů přírody vážili, s láskou o ně pečovali a šlechtili je do stále lepší a lepší podoby.