Nintendo Switch: skvělá hybridní konzole, která trpí drobnými neduhy

Čtyři a půl roku po uvedení Wii U představuje Nintendo novou herní konzoli. A opět revoluční. Nintendo Switch je totiž jak televizní konzolí do obýváku, tak i ruční konzolí na cesty. Jak se japonský gigant s tímto prazvláštním hybridem popasoval?

Možnost přepínání mezi televizní a ruční konzolí je skutečnou herní revolucí. Zejména pro ty, kteří nemají čas trávit dlouhé hodiny před obrazovkou v obýváku, bude Nintendo Switch splněným snem.

Když budete mít volný večer, zapnete televizi a užijete si herní zážitek na maximum. Když budete někde lítat, zkrátíte si každou volnou chvíli hraním na 6,2" tabletu s dotykovým displejem. Jednoduše geniální.

Ruční verzi k televizi nepřipojíte

Pojďme ale pěkně po pořádku. V krabici s Nintendo Switch najdete tablet, dokovací stanici, levý a pravý ovladač (tzv. Joy-Cony), grip na spojení Joy-Conů do jednoho ovladače, HDMI kabel, nabíjecí adaptér a pásky na ruku. To aby vám ovladač při hraní nevypadl z ruky.

Hned při vybalování krabice vás pár věcí zarazí. Ovladače Joy-Con nemají vstup na sluchátka, takže hraní her na televizi z pohodlí gauče a se sluchátky na uších je passé. Příliš nepotěší ani krátký HDMI kabel nebo absence HDMI vstupu na tabletu. To znamená, že pokud chcete hrát na televizi, musíte vždy použít dokovací stanici. A tahat ji s sebou třeba i ke kamarádovi.

Pořiďte si Pro Controller

Ovladače Joy-Con nás také mírně zklamaly. V ruční verzi je všechno v pořádku – ovladače nasadíte zboku na tablet a všechno šlape, jak má. I v případě, že každý ovladač držíte v jedné ruce, je ovládání bez problémů. Jakmile ale využijete grip a spojíte ovladače v jeden, začíná být ovládání těžkopádné a nepohodlné. Na některá tlačítka stěží dosáhnete, jiná zmáčknete omylem. Po pár dnech to sice bude lepší, ale stále ne perfektní.

Občas se nám také stávalo, že ovladač na pár sekund přestal fungovat, což je při hraní značně iritující. Soudě dle reakcí na internetu nejsme jediní a Nintendo už tento problém údajně řeší. Přesto všechno si nemůžeme pomoct – a doporučujeme dokoupit ovladač Pro Controller, se kterým je hraní mnohem pohodlnější. Pokud hodláte na Nintendo Switch hrávat hlavně před televizí, pořiďte si ho. Byť za něj zaplatíte pár stovek navíc.

Ovladač Pro Controller má ještě jednu výhodu: urychluje přepínání Nintenda Swich na ruční či televizní verzi. Nemusíte totiž pořád dokola vysouvat Joy-Cony z gripu, nasazovat je na tablet a naopak. Jednou to nevadí, ale když tento proces podstupujete už potřicáté, začne to trošku otravovat.

Výkon: neoslní, ani neurazí

Nintendo Switch pohání procesor NVIDIA Tegra, který výrobce vyvíjí přímo na míru pro Nintendo. Jelikož jsme v době testování měli k dispozici jen dvě základní hry – The Legend of Zelda: Breath of the Wild a 1-2 Switch – okomentujeme výkon na nich.

1-2 Switch je oddechovka určená pro dva hráče. Sestává ze série miniher, u kterých se nedíváte na obrazovku, ale do očí svého protivníka. Musíte například napodobovat soupeřovy pohyby nebo kombinací pohybů a tlačítek podojit krávu. Nintendo Switch při hře naplno využívá potenciálu svých Joy-Conů, které při hraní vibrují tak realisticky, že se opravdu cítíte být součástí hry.

Drtivá většina herní obce ale mnohem více ocení Zeldu. Ta je jedním slovem nádherná. Dechberoucí grafika, chytlavý příběh a úžasná hratelnost vás k obrazovce Nintenda Switch přikovají na dlouhé hodiny. Zvlášť, když můžete hrát pořád.

Jakkoliv je to paradoxní, Zelda se nám lépe hrála v ručním módu. Na tabletu jede v nižším rozlišení 720p, zatímco po připojení k televizi se rozlišení zvedá na 900p (to platí jen pro Zeldu, ostatní hry by měly jet na Full HD 1080p). A to je kámen úrazu.

Nintendo Switch totiž po připojení k dokovací stanici nemá vyšší výkon, takže Zelda se nám chvílemi nepříjemně sekala. Chápeme, že některé lokace jsou na grafiku hodně náročné, ale pád na 20 fps už zážitek z hraní dost kazí. Můžeme jen doufat, že do budoucna Nintendo hru lépe optimalizuje.

Bez kabelu vydrží 3 hodiny

Ani s velikostí paměti se Nintendo Switch moc nevytáhlo, 32 GB je na dnešní poměry docela málo. Naštěstí do tabletu můžete vložit paměťovou kartu, ovšem 256GB Micro SDXC vás vyjde na dobré tři tisíce.

A jak je to s výdrží na cestách? Podle informací od výrobce Switch vydrží na baterce 3-6 hodin, realita se pohybuje spíše u té nižší hranice. Zeldu jsme na jedno nabití zvládli hrát 2,5 – 3 hodiny, pak už tablet hlasitě žadonil o nabíjecí adaptér. Věříme však, že u méně náročných her se k 4-5 hodinám výdrže dostaneme.

I nabíjení postihlo pár dětských nemocí. Nabíjecí adaptér se ukládá do dokovací stanice, takže když jej chcete s sebou na cesty, musíte ho komplikovaně vytahovat. Kdybyste si to chtěli usnadnit a používat k nabíjení na cestách jen USB-C kabel, nepotěšíme vás. Malá nabíječka dobíjí tablet tak pomalu, že pokud u toho hrajete, baterka se stále vybíjí. Museli byste tedy Switch na několik hodin odložit.

Resumé: obrovský potenciál do budoucna

Celkové dojmy z Nintenda Switch jsou trošku rozpačité. Žádný revoluční výkon, trošku krkolomné ovládání a další kupa drobností, které by samy o sobě nevadily, ale v součtu hráčům budou dělat vrásky na čele.

Na druhou stranu Nintendo ukázalo cestu, kterou se konzole mohou (a nejspíš i budou) vyvíjet. Hybrid televizní a ruční konzole tu ještě nebyl a na to, že Japonci stvořili první prototyp, musíme smeknout. Možnost hrát oblíbenou hru doma u televize, ve vlaku nebo v čekárně u doktora bude pro spoustu hráčů natolik lákavá, že si Switch prostě pořídí.

Za nás můžeme zodpovědně říci, že rozhodně neprohloupí.