Hermann Hesse

Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce, jenž po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti.

Poslední svazek Souborného díla Hermanna Hesseho přináší výbor různorodých textů – spisovatelových úvah, recenzí, článků, dojmů, vzpomínek a dopisů.

Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel v době druhé světové války a „navzdory odporně se šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době.

Patnáct drobnějších próz je tematicky i časově spjato s pozdním obdobím tvorby tohoto nositele Nobelovy ceny za literaturu. Svá nejzákladnější celoživotní témata v nich vybrousil v miniaturní slovesné klenoty.

Jeden z nejvýznačnějších románů nositele Nobelovy ceny za literaturu vznikl pod vlivem psychoanalýzy, Nietzscheho myšlenek a východní filosofie. Výjimečný text o složitém hledání sebe sama, o rozpolcenosti vlastního Já nachází stále nové generace čtenářů.

V „hudebním“ románu Gertruda (publikován 1910) jde o Hesseho stálé téma: problém umělce a umělectví vůbec. V centru příběhu stojí tělesně postižený hudební skladatel Kuhn, který ze zpětného pohledu vypráví svůj život.

V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu.

Jedna z nejpopulárnějších a nejpůsobivějších drobných próz německého nositele Nobelovy ceny za literaturu vychází v dvojjazyčné, česko-německé podobě. Ve třech příbězích zachycuje etapy životní cesty sympatického tuláka a svérázného mudrce.

Kouzlo několika drobných próz a básní, v nichž Hermann Hesse vylíčil své pocity z „cestování vzduchem“, spočíváv tom, že vracejí dnešního čtenáře do času.

Čtvrtý svazek Hesseho souborného díla přináší jeden román a řadu drobnějších próz.

Samostatné vydání méně obvyklé, avšak nikoli méně cenné podoby Hessova díla Pohádky na menší ploše a s využitím romantického instrumentária „nereálného“ světa pohádky probírá autor Hermann Hesse opět z jiného úhlu svá věčná témata.

Povídka Siddhárta nese podtitul „indická báseň“ a vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy odehrávající se ve starověké Indii v době Buddhových časů.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života.

Výbory veršů Stupně a Pozdní básně obsahují básně vytvořené v letech 1895 až 1962 a jsou uzavřené básní, jež dostala svou definitivní podobu den před autorovou smrtí.Oddíl Ranná próza shromažďuje první Hesseho prozaické práce, prosycené mladistvou snovou romantikou.