Kratochvíl Miloš

Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla

Veselé vyprávění malého školáka o prvním sněhu, přípravách na Vánoce a o zážitcích ze Štědrého dne.

Oskara Bendu štve, že dospělí mají skoro vždycky pravdu, a děti ne.

Básničky spisovatele Miloše Kratochvíla se těší už dlouhá léta velké oblibě u dětí. Učí se je ve škole, chodí s nimi na recitační soutěže a na besedách je s chutí recitují samotnému autorovi.

Prudký rozvoj vědy v devatenáctém století vyostřil polarizaci filosofického myšlení.

Michal Souček a Filip Fialka popáté a naposledy!!!

Už vám někdy váš pes řekl, že by chtěl být psem kapesním? Víte, proč mu často vadí povel „sedni“? A tušíte, proč by měl mít každý zlobivý pes mobil?

V této knížce ale nejde jenom o psí kratochvíle.

Taky už jste dostali vysvědčení, se kterým se vám vůbec, ale vůbec nechtělo domů? Tadeáš tohle zažívá v jednom kuse. Ne že by byl hloupý, je to náhodou fajn kluk, ale učení mu prostě neleze do hlavy. Naštěstí o prázdninách si trochu odfrkne.

Mají dobré srdce, a tak když mají pocit, že někdo v jejich okolí potřebuje pomoc, vrhají se do toho po hlavě. Bohužel, každá jejich snaha se vždycky nějak zvrtne, a proto místo pochval sbírají Michal s Fildou spíše černé puntíky.

Baf a Bubu, průšviháři, uprchli ze strašidlácké školy, v níž měli spoustu malérů. Strašení jim nešlo, ani je nebavilo.

„Nemehla!“ zahřímal strašmistr Uí, ředitel strašidlácké školy. „Ani myši nedokážete nahnat strach!

Víte, jak se rodí trpaslíci? Nejlíp by vám to řekla paní Mašitová z Horních Mokropes. Jednoho si totiž přinesla domů z lesa, pojmenovala ho Pepa a posadila do skalky. Ale copak takový živý trpaslík chce trčet mezi kamením? Ani náhodou.