Příběh falešného mesiáše ze 17. století není klasickou historickou prózou, ale psychologickým podobenstvím o sociálních rolích, které jsou nám světem vnucovány, a ze kterých chceme vždy znovu a znovu vystoupit, abychom nakonec zjistili, že to lze jen za cenu sebezničení. Jde hlavně o drama setkání a symbiózy dvou mužů: Adama Jakobiho, charismatického psychopata, asociála, pudového člověka bez vyšší inteligence, který touží splynout s davem a být takzvaně normální, bez vracejících se výbuchů nekontrolovaného jednání, a Natana ze Lvova, slepého a nedoslýchavého mladého muže s křehkými kostmi a neduživým tělem, který, ač o šestnáct let mladší než Adam, by nikdy fyzicky nevydržel jeho šílený život. Z Natana se totiž stal pouhý mozek, který dnem i nocí spřádá plány, jak se postavit nad lidstvo, dát mu nový pořádek a moudře a spravedlivě vládnout. A je to právě geniální mrzák Natan, který pochopí, že musí angažovat tohoto živočišného blázna a psychopata, jenž se k němu přišel s důvěrou léčit ze svých poruch, aby ho světu předložil jako Proroka zvěstujícího Nový řád.