Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, „utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů“ (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti. Název sbírky může při prvním pohledu klamat, avšak onen nečekaný klid není smírným vyrovnáváním se stárnoucího muže s okolním světem, ale zastavením se a usebráním sil před bouří, která je na dosah. Zasvěceným doslovem knihu doprovodil Petr Andreas.