Básnické sbírky Ovoce touhy a Zpěvy osamělosti obsažené v této knize jsou přelomovými díly v dějinách malajské a indonéské literatury. Jejich autoru, sumatránskému princi Amiru Hamzahovi, zajistily pověst posledního velkého literáta završujícího tradici klasického malajského básnictví a zároveň prvního velkého moderního básníka nově vznikající Indonésie.

Zatímco v Ovoci touhy rozvíjí Amir Hamzah osobitými způsoby motivy staré malajské milostné poezie, aby tak hovořil o svých nešťastných mladických láskách a touze po rodné Sumatře, ve Zpěvech osamělosti čerpá inspiraci z tvorby islámských mystických básníků. Namísto pozemské ženy se pro něj stává objektem touhy bůh. Avšak mystické splynutí, po kterém Amir Hamzah dychtí, mu neustále uniká mezi prsty: milostný vztah s bohem se ukazuje být stejně složitý, stejně naplněný pochybami, žárlivostí, vzrušením, nadějí, neporozuměním a neuspokojenými žádostmi jako vztahy s lidmi.

Toto souborné vydání básní Amira Hamzaha je vůbec prvním knižním překladem jeho poetického díla z malajštiny do cizího jazyka.