Mark Solonin patří mezi ruské historiky nové generace, která již není výrazněji zatížena zkušenostmi z dob, kdy tzv. stranickost historie byla nejdůležitějším aspektem historikovy práce. Zároveň měl během devadesátých let možnost studovat hromadně odtajněné fondy v ruských vojenských archivech a zaměřil se přitom na období jara a léta 1941. Získané materiály přetvořil v několik publikací, v nichž se snaží podat nezkreslený pohled na činnost Rudé armády v průběhu června až srpna 1941, tedy krátce před a hlavně po německém vpádu do země. Ač je svými oponenty (spíše ideologickými než vědeckými) označován za „ruského následníka Rezuna-Suvorova“, od tohoto publicisty se zásadně liší způsobem zkoumání celého problému. Díky svému studiu archivních materiálů může totiž své závěry založit na nezpochybnitelných faktech. Skutečnost, že mnoho jeho závěrů se blíží spíše závěrům Rezuna-Suvorova než ideologizujícím prezentacím dob nedávno minulých, tak vypovídá o odborném marasmu sovětské vojenské historiografie. Díky práci Marka Solonina a dalších mladých historiků se v současné době jako označení sovětsko-německé války ujal pojem „Velká vylhaná válka“.