Kniha „Příběhy psané válkou“ se snaží poukázat na obyčejné lidské přátelství, které se rodilo v těžké době druhé světové války a často pomohlo zachránit život, a které se v dnešní přetechnizované a uspěchané době bohužel kamsi vytrácí. Příběhy zde vyprávěné nemají za cíl přehnaně glorifikovat, ale ukázat obyčejné lidské vlastnosti, jako je odvaha, vlastenectví, důvtip, odhodlanost, hrdinství, vynalézavost, strach, smysl pro humor či nedostatek kázně. Také se nebojí poukázat na nepřipravenost, byrokracii a stupiditu některých rozkazů, zejména na začátku války, nebo na nevypočitatelné hrátky osudu či prostého lidského štěstí. Nevyhýbají se ani nahlédnout na kastování v jednotkách a rozdíly v životě důstojníků a mužstva. Autoři tak aspoň trochu splatí těmto lidem morální dluh, který k nim cítí.