Knihy Daniela

Kniha obsahuje rozhovory se Zdeňkem Neubauerem a řadu doposud nepublikovaných esejí a úvah na téma evoluce, vztah vědy a pavědy, …

Alois Nožička patří k těm několika málo výtvarným fotografům, kteří v českém prostředí vytvářeli ke konci padesátých a v první polovině šedesátých let abstraktní, surrealismem podmíněná díla.

Jiří Valenta (1936–1991) patří bezesporu ke stěžejním malířům českého umění šedesátých až devadesátých let.

Kniha sochaře, malíře, grafika a ilustrátora JAN KOBLASA – Dílo ve dvou retrospektivách dokumentuje fotografickou cestou dvě výstavy, jednu z Norimberka druhou z Prahy.

Jiří Balcar (1929–1968) bezpochyby patří k nejznámějším českým umělcům padesátých a šedesátých let. Ve své rozsáhlé malířské a grafické tvorbě jako jeden z mála kriticky reflektoval stav československé společnosti.

Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let Zdenek Primus rozvíjí ve své knize teorii, že umění, kterému není umožněno volně se rozvíjet, najde přirozenou cestou příbuzné fórum, ne nepodobné galerijní prezentaci.

Ludmila Padrtová (1931 – 2016) vytvářela abstraktní kompozice od poloviny padesátých let a byla utajená tehdy a je málo známá i dnes.

Katalog k výstavě The Pope Smoked Dope, alternativní a populární kultura 60. let. Galerie hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu, 3.6. – 18.9.2005.

„Sochař, malíř a knižní grafik Zbyněk Sekal, se narodil v roce 1923 a žil v Československu až do své emigrace v roce 1968. Od té doby až do své smrti v roce 1998 žil a působil v Rakousku. Fotografoval od druhé poloviny šedesátých let, ale filmy zvětšoval je jen jako "kontakty“.

Kniha jedenácti příběhů s názvem Pompejánský pes je o umění a umělcích, ale možná spíše o tom, co s nimi jejich umění dělá, proč se jim nedaří, proč jsou nejistí, nebo naopak šťastní, a jak hledají a nacházejí.

Unikátní knížka, která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje obrazem i textem neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru.

Katalog vydaný u příležitosti 100. výročí malířova narození zachycuje výstavu Zdeněk Sýkora – Moje příroda, pořádanou v Galerii Zdeněk Sklenář ve dnech 5. 2. – 28. 4. 2019, jež mapovala vývoj umělcovy tvorby od roku 1942 až do roku 2009.

Profil života a tvorby jednoho z nejlepších současných režisérů v oblasti loutkového divadla, vytvořený formou „Pimprlové komedie o čtyřech dějstvích“. Pozoruhodný lidský i autorský příběh kovaného loutkáře zachytili ve svých textech Zdeněk A.

Nejslavnější fotografický soubor českého fotografa Zdeňka Tmeje (*1920) Totaleinsatz pochází z let 1942–44, kdy byl autor nuceně nasazen na těžkou fyzickou práci do polské Vratislavi. Své fotografie exponoval v extrémních světelných podmínkách a na místě záběry vyvolával.

Monografie Zdeňka Tománka představuje jeho tvorbu z let 1988 – 2008. Kromě klasické sochařiny zahrnuje také kresbu, malbu, realizace pro architekturu a exteriér, reliéfy a zvony. Vyobrazená díla doplňují texty PhDr. Milady Frolcové, PhDr. Bronislavy Gabrielové, PhDr.

Spoluzakladatel Svazu průmyslu ČR a popřevratový top-manažer holdingu ČKD Praha se po ukončení své aktivní kariéry zabývá otázkami filosofie, politické ekonomie, politologie a kultury.

Monografie Zdeněk Voženílek přiblíží obě polohy jeho tvorby na více než 60 černobílých fotografiích. Zdeněk Voženílek (1929–1981). Původní profesí stavař, posléze vedoucí laboratoře Pražského projektového ústavu, člen SČSVU.

Interpretovat umělecká díla znamená hledat a nacházet jejich význam a smysl, odhalovat jejich napojení na naši bezprostřední zkušenost, ale zároveň přispět k jejímu obohacení, zintenzívnění a prohloubení.

Geniální básnířka Ono no Komači, žijící v 9.

Petr Uhl (* 1941), strojní inženýr, disident, vězeň svědomí, poslanec, novinář a v neposlední řadě manžel a otec se v obsáhlém rozhovoru se Zdenkem Pavelkou vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních.

Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363–1443) sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení.

Charisma je výjimečná lidská vlastnost vyznačující se osobním kouzlem, nezávisle na vzhledu i chování. Takový člověk má vysoce vyvinuté komunikační a přesvědčovací schopnosti, se kterými dokáže ovlivňovat ostatní lidi.

Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto „u sebe“ je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme. Otevírá se tady to vzácné, podstatné a posvátné.

Ideu zátiší ve fotografii dokumentuje Siegertova sbírka, shromažďovaná od počátku sedmdesátých let 20. století a dnes jedna z nejvýznamnějších na světě, půldruhou stovkou snímků vybraných do této publikace, jež obsáhly více než stopadesátileté období.