Ačkoliv byl zelený čaj Hyson ještě v 19. století jedním z nejpopulárnějších, postupně se jeho obliba vytrácela a dnes je záležitostí jenom nejzapálenějších milovníků čaje. To ale neznamená, že nemá co nabídnout. Pokud tedy chcete vyzkoušet něco netradičního, zpříjemněte si den čajem sytě žluté barvy a lahodné nasládlé chuti, kterou si zamilujete.

Jak se China Young Hyson pěstuje?
Zvláštností čaje China Young Hyson je, že se oproti jiným čajům sází velmi brzy a zatímco pozdější sklizně jsou považovány za podřadné, mladý Hyson patří mezi opravdu ceněné a kvalitní čaje. Jeho lístky jsou po sběru stáčeny do malých spirálek, které se po zalití čaje rozvinou.

Jak si China Young Hyson připravit? 
Pro přípravu 250 ml nálevu vám bohatě postačí 2–3 lžičky sušených lístků. Pokud ale nálev připravujete raději ve větší konvici, použijte klidně o 2 lžičky čaje více. Čaj zalijte horkou vodou o teplotě maximálně 85 °C a nechte asi 2–3 minuty louhovat. Doporučenou dobu pro jeho louhování byste však neměli překračovat, aby nedošlo k nežádoucímu zhořknutí.

Jakou chuť od China Young Hyson očekávat?
Od China Young Hyson můžete očekávat nasládlou plnou chuť s ovocnými tóny, které, pokud byste chtěli, můžete ozvláštnit přidáním plátku limetky nebo citronu. Jste zvyklí si zelené čaje sladit? Zkuste se od tohoto zvyku alespoň jedenkrát odprostit. China Young Hyson totiž chutná nejlépe bez cukru a mléka.

Zajímavosti o China Young Hyson

• China Young Hyson byl pravděpodobně pojmenován po obchodníkovi s čajem Phillipu Hysonovi.
• Čaj je skvělý i servírovaný na kostkách ledu spolu s plátkem limetky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2–3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj – Bílý čaj – Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.