China Yunnan Green, jinými názvy též Jün-nan či Ťien lu čcha, je vynikající zelený čaj pocházející ze stejnojmenné provincie na jihu Číny. Yunnan patří k turisticky nejnavštěvovanějším provinciím vůbec. A není se čemu divit. Kromě krásné přírody a památek může turistům nabídnout třeba pohled na ruční sběr čaje. Kvalita čaje je v Yunnan na prvním místě, proto jsou lístky sbírány ručně, a to ženami v tradičních oděvech.

Kde se China Yunnan Green pěstuje?
Pro růst China Yunnan Green je ideální mírné podnebí, které mu provincie Yunnan poskytuje, jelikož je rozpoložena v subtropické nebo vlhké tropické zóně. Díky kopcovité krajině se však mohou teploty jednotlivých částí provincie lišit. Obecně však platí, že jsou v Yunnanu po celý rok příjemné teploty a neuděláte tedy chybu, pokud se do provincie rozhodnete podívat během kteréhokoliv ročního období.

Jak si China Yunnan Green připravit? 
Pro přípravu 250 ml čaje potřebujete horkou vodu o teplotě nepřevyšující 85 °C. Chuti čaje dáte nejlépe vyniknout, pokud lístky zalijete vodou o teplotě mezi 75 a 85 °C a necháte 2 – 4 minuty louhovat. Dodržovat stanovený postup přípravy čaje je možná důležitější, než byste čekali. Pokud byste lístky nechali louhovat déle, mohlo by dojít k nežádoucímu zhořknutí celého nálevu, při nedostatečném louhování naopak nevyniknou veškeré chuťové vlastnosti čaje.

Jakou chuť od China Yunnan Green očekávat?
China Yunnan Green se může pyšnit nasládlou lehce travnatou chutí, kterou si můžete vychutnávat kdykoliv během dne. Chuť čaje můžete podpořit třeba přidáním lžičky medu, která dokáže celý nálev zjemnit. China Yunnan Green je navíc skvělý i ledový! Stačí, když do nálevu přihodíte pár kostek ledu, sklenici ozdobíte plátkem citronu a osvěžující letní nápoj máte v tu ránu hotový.

Zajímavosti o China Yunnan Green

• Oblast Yunnan, ve které se tento čaj pěstuje, by vás mohla překvapit svoji rozlohou. Nejedná se totiž o malou provincii. Yunnan je skoro pětkrát větší než Česká republika a jen o něco menší než Kalifornie.

 

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2–3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj – Bílý čaj – Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.