Česká herečka Alena Vránová se zapsala do srdcí několika generací diváků jako Pyšná princezna.

Šimon Pánek je znám především jako zakladatel a mnohaletý ředitel špičkové humanitární organizace Člověk v tísni, která od skromných začátků před patnácti lety čítá dnes několik set pracovníků.

Kniha vzpomínek hudebního, filmového, divadelního a sportovního publicisty a básníka Jana Rejžka (* 1954), známého čtenářům z mnoha novin a časopisů, ale i z rozhlasových a televizních pořadů po dobu více než čtyřiceti sedmi let, je napsána lehkým, z

Když v roce 2020 vydal známý spisovatel a překladatel ze severských jazyků Zbyněk Černík svou autobiografickou knihu Cesty na sever, s velkým zájmem čtenářů se setkala zejména jeho líčení cest do cizích zemí.

Publikace se pokouší zmapovat osobnost Emila Františka Buriana netradičně, nikoli obvyklou formou teatrologické studie nebo oblíbenou knihou typu „řekli o…“.

Na začátku byla stará, oprýskaná kytara. A dva kamarádi, kteří si vysnili knížku o životě slavného strýce jednoho z nich. Navazovali pomyslné struny, pokusili se ten ztichlý nástroj rozehrát. Jak přibývalo postav, rostl i počet autorů.

Název vzpomínek rockového zpěváka Michala Prokopa ZTRÁTY A NÁVRATY přesně vystihuje jeho více než padesátiletou kariéru. Publicista Michal Bystrov se s ním setkával téměř dva roky.

V této útlé knížce je zaznamenán příběh české lékařky Evy Hnízdové, která se v době normalizace rozhodla k emigraci do Velké Británie. V Londýně pak téměř třicet let působila jako rodinná doktorka.

Dvanáctý svazek završuje sérii sto osmdesáti interview pořádaných od začátku nového milénia v prostorách Faustova domu na pražském Karlově náměstí. Pravidelně tyto rozhovory vycházely knižně pod názvem Křeslo pro Fausta.

Jedenáctý svazek úspěšného souboru rozhovorů vycházejících pod názvem Křeslo pro Fausta pokračuje v tradici besed s předními osobnostmi a přáteli 1.

Prof. MUDr. Josef Říman, DrSc., člen řady zahraničních vědeckých akademií a společností, působil v Československé akademii věd od samých jejích počátků (1951); opustil ji v roce 2006 už jako Akademii věd České republiky.

Někdo zná Tomáše Zimu jako lékaře, další si jej vybaví coby děkana 1.