Smysl pro hudbu a pro samostatný hudební obsah skladeb se v novější západní civilizaci ztrati. To, co z něho zbylo je už jen záliba pro elektrizující taneční rytmy, pro extázi z ohlušujícího hřmotu a pro hudbu jako zvukovou kulisu. Do této situce vnesl Rudolf Steiner nové umělecké odvětví – tónovou eurytmii jako pohybové umění. Jeho úkolem není vyjadřovat, na způsob tance, osobní pocity z prožitku hudby, ale viditelně znázornit reálný a objektivní obsah určitého hudebního díla. Tónová eurytmie tak přispívá k obnově vztahu moderního člověka k hudbě a k umocnění jeho prožitku z hudby.