Tvorba básníka, prozaika a esejisty Jaroslava Durycha (1886–1962) je často oceňována za jazykové kvality, ale nebyla zatím po této stránce podrobněji interpretována. Kniha Básnický jazyk Jaroslava Durycha je pokus o soustavnější výklad z tohoto hlediska. Autor rozebírá nápadné znaky Durychova vyjadřování, které často působí nezvykle na současného čtenáře: mimo jiné barokní češtinou inspirovaný slovosled, archaizující slovní zásobu, záměrnou rytmizaci některých próz a jejich bohatou intertextuální výstavbu. Uvedená zjištění mohou pomoci čtenářům, interpretům i editorům Durychových textů k jejich hlubšímu porozumění.