Příručka umožňuje uživateli udělat si ucelenou představu o frekventovaném jádru fonologických, morfologických a syntagmatických jevů v češtině na jedné straně a perifériích jazykového systému na straně druhé, což je informace, kterou klasické gramatické příručky podávají zřídka, nebo ji – ve většině případů – úplně opomíjejí.