Studie mapuje literárněhistorický vývoj antického mýtu o Pygmalionovi, židovské legendy o Golemovi a beletristických zpracování postdescartesovské představy o automatu jakožto tří verzí „literárního mýtu o umělém člověku“. Na základě podrobných textových analýz románu Budoucí Eva od Villierse de l´Isle-Adam, patrně nejucelenějšího pojednání na toto téma ve francouzské literatuře, pak propojuje všechny výše zmíněné tradice, poukazuje na jejich styčné body i rozdíly a tím zpřesňuje definici studovaného mýtu.