Ústav pro českou literaturu AV ČR představuje od svého založení v roce 1947 ojedinělé vědecké centrum, které se zaměřuje na teorii a dějiny české literatury od nejstaršího období až po současnost. Současně plní funkci informačního a konzultačního střediska v oblasti literárněvědných informací. Kniha, která je věnovaná tomuto pracovišti, nepředstavuje jeho syntetické dějiny, je spíše sledem náhledů do činnosti jednotlivých útvarů, které Ústav spoluutvářely. Ústav pro českou literaturu se vždy podílel na významných a pozitivních výsledcích české literární vědy, nicméně ani existenci ÚČL nelze oddělit od velmi rozporuplného společenského kontextu, který ji formoval. Historie ÚČL je proto i kronikou proměňujících se vztahů mezi idejemi a iluzemi, totalitní politickou mocí a pragmatikou všedního dne, touhou po svobodném vědeckém bádání a rozmanitými představami o tom, co je smyslem a úkolem literární vědy. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol, ve kterých autoři nastiňují základní badatelské okruhy ÚČL, hlavní kolektivní projekty, mapují práci jednotlivých útvarů, představují nejvýznamnější osobnosti a klíčové momenty z dějin ÚČL. Při jejich zpracování se autoři opírali jak o řadu archivních dokumentů, tak o bohaté vzpomínky pamětníků.