Král Jan Lucemburský se snaží upevnit si své postavení navzdory odporu velmožů, kteří si představovali, že se nezkušený mladíček stane jejich loutkou. Mezitím roste moc jak Jindřicha z Lipé, tak Petra z Rožmberka.

Mladý Jiří Adam z Dobronína odjíždí do západních Čech na rutinní kontrolu městského hospodaření. Vezme s sebou i svou ženu Johanku, protože netuší, co ho v pošumavském kraji lapků a opovědníků čeká.

Ondřej z Rohatce se usadil na hradě Jenčov, který dostal od markraběte Karla se služby, jenž mu prokázal při tažení v Itálii. Avšak ne všichni jsou z takového stavu nadšeni. Co je asi může k tomu bezvýznamnému zboží přitahovat?

Strach ovládl Staré Město pražské a není radno vycházet po setmění. Lidé si ale nejsou jisti životem ani za okovanými dveřmi svých domů. Jsou vyloupeny truhly cechů na Staroměstské radnici a rychtář Pardus si již začíná zoufat.

Někdejší johanitský rytíř Wolfram Katzinger z Olšové se s řádem johanitů rozchází. Je ale vůbec možné opustit řád bez ztráty cti?

Zásnuby bez prstenu jsou sice smutné, ale možné. Nicméně svatba s prstenem, ale bez snoubenky, to je věc těžko myslitelná. A přece k něčemu takovému na Starém Městě pražském téměř došlo.

Poté, co Tadeáš z Příhraz splní úkol zadaný mu samotným panovníkem Václavem II., vydává se společně se sluhy Vítkem a Prokopem zpět na své panství.

Jindřich z Lipé sedí ve věži pevného hradu Týřov, ale pokud si král Jan Lucemburský myslel, že když přidusí a později možná i odsekne hlavu hydry odbojných českých pánů, mýlil se.

Píše se rok 1316. Boj o moc v Čechách neustává a ani uvěznění Jindřicha z Lipé na Týřově situaci nevyřešilo. Poměr sil se stále přeskupuje.

Ondřejovi z Rohatce se konečně podařilo vyvléci se z osidel křivoklátského purkrabího Chvala z Valdéře, jenž ho chtěl připravit o hrad Jenčov i hamr na výrobu železa. Chval byl mužem Jana Lucemburského, zatímco Ondřej manem markraběte Karla.

Wolfram Katzinger z Olšové se usadil na králem zastaveném hradě Ojvíně a doufá, že toto sídlo bude dostatečnou ochranou pro jeho rodinu, neboť jako johanitský rytíř a králův nepostradatelný služebník bude muset hrad často opouštět.

Zjevný boj v Království českém roku 1318 zdánlivě ustal. Zčásti v důsledku všeobecné únavy a zčásti v důsledku dohod uzavřených mezi králem a odbojnou šlechtou. O to víc se však rozhořel boj v zákulisí.