Po jednání s vévodou Albrechtem Habsburským v Budějovicích na podzim roku 1350 se Karel IV. účastní lovu v blízkosti Zvíkova. Mezi lovci, kteří se po skončeném honu sešli na shromaždišti, však král chybí.

Budějovice a jejich malebné okolí v prvních letech druhé poloviny 17. století jsou dějištěm posledního z šesti napínavých soudních případů, zaznamenaných katem Francim.

Staroměstský měšťan Viktorín z Grafenfelsu chce zachránit svého přítele, novoměstského radního Eliáše Rozýna z Javorníka, uvězněného v souvislosti se vzpourou českých stavů proti císaři Ferdinandovi.

Matouš Rozoumek, kdysi dvořan Jana Lucemburského, narazí na stopy chystané vzpoury vévodů, jejímž cílem je sesadit Karla IV. z trůnu panovníka Svaté říše římské.

Zatímco Karel IV. neustále doufá, že mu Anna Svídnická dá vytouženého dědice, velitel jeho osobní ochranné družiny Karel Rozoumek se chystá vzdát svého postavení u císařského dvora.

Zatímco Karel IV. očekává v Norimberku narození syna, do vesnic v okolí pražských měst se vkrádá strach, vyvolaný četnými nálezy mrtvých a zohavených žen. Podle všeobecného mínění je má na svědomí pekelný démon.

Karel Lucemburský se jako nový panovník navrací z vítězného tažení proti Ludvíku IV. Bavorovi, kterým si upevnil postavení římsko-německého krále.

Vyděračův list, vložený do strašidelné schránky, lidské lebky, se jednoho dne roku 1640 objevil na stole budějovického purkmistra.

Na zasedání budějovické městské rady pod vedením váženého purkmistra Floriána Kudrny se mělo toho dne jednat o rozšíření staré budovy radnice zakoupením vedlejšího měšťanského domu.

Děj nejnovějšího příběhu z úspěšného cyklu Vzpomínek budějovického kata umístil autor do roku 1645, do časů konce třicetileté války, která naštěstí do osudů obyvatel malebného jihočeského města nezasáhla.

Budějovice, tehdy ještě bez označení České, a jejich okolí v neklidných časech po roce 1641 jsou dějištěm dalších příběhů, zaznamenaných ve vzpomínkách budějovického kata.

Ke královskému dvoru přichází zemanský synek Jan z Trocnova, aby se tady podobně jako jiní mladí šlechtici naučil všemu, co je třeba umět pro budoucí dvorskou službu.