Zdálo by se, že dějiny umění 20. století každé větší umělecké hnutí fakticky popsaly a chronologicky zařadily. To, že teosofka a antroposofka Hilma af Klintová v posledních letech otřese kodifikovanými dějinami abstraktního umění však téměř nikdo nepředpokládal. Ovšem af Klintová byla jen malou částí velkého uměleckého hnutí, jež celosvětově poprvé ozřejmuje tato monografie. Jeho počátky jsou spjaty s Mnichovem a Stuttgartem (1907–1913), především však s Dornachem u Basileje, kde roku 1913 vznikla reformní umělecká kolonie kolem stavby prvního Goetheana. Na prahu světového konfliktu se do ní uchýlily ezoterně orientované kulturní elity ze západní i východní Evropy, Skandinávie i Ruska, aby následovaly Rudolfa Steinera, charismatického rakouského filozofa, přírodovědce, pedagoga, architekta a redesignéra světa. Monografie vedle studií o antroposofickém umění představuje 125 tvůrců, kteří se mezi lety 1913–2013 pohybovali v mnoha oblastech od malířství, sochařství, grafiky, uměleckého řemesla a designu, textilního umění, tvorby hraček, krásné a dětské knihy a samizdatu až po architekturu, scénografii, eurytmii, poezie a moderní hudbu. Ano, existují dosud nevyslovené a neprobádané – akademickou obcí zamlčené – dějiny antroposofického umění evropského formátu.