Esej o mnoha paradoxech, z nichž sestává jednota lidské zkušenosti, předávaná dále formou kreativního principu uplatňujícího ve výukovém procesu soustavně se rozšiřující báze znalostí, rozvíjených mnoha individuálními zkušenostmi, zejména pak faktory od forem osvobozené hravosti a zvídavosti. Kompozice sestavená z mnoha složek, inspirovaná divadlem a divadelností všedního dne, tolik přirozené pro jakýkoliv komunikační projev, probíhající mezi dvěma entitami, jehož cílem je vytvoření tvůrčího prostředí vzájemné inspirace, pracuje s nastavením osobních kvalit a hodnot, opírá se o formy vyprávění, dnes pronikajícího do vzdělávání pod modernějším názvem storytelling, i modulaci a inovaci sdělení díky zpřítomnění jevů svým vlastním prožitkem.