Devatenáct. Osudové číslo, které se vine celým tímto příběhem. Píše se 19. leden 1996. Braxtonovi je sedm a Jemmě šest let. Nastěhovala se do sousedního domu a Braxtonův svět byl najednou mnohem barevnější. Uplynulo devatenáct let a to, o čem celá ta dlouhá léta snil, se stalo skutečností: Jemma mu řekla své ano. Byla jeho životní láskou, spřízněnou duší. Byla důvodem, proč se těšil na každé nové ráno. Stačilo však pouhých devatenáct dnů po svatbě a tragická nehoda jim obrátila svět naruby. Od té doby již nic nebylo takové jako dřív. Když se Jemma po dlouhém kómatu vrátila zpátky do života, jako kdyby nic předtím neexistovalo. Ztráta paměti vzala Braxtonovi manželku a jim oběma jejich lásku. On se však nehodlal smířit, začal psát dopisy, dopisy o lepších a šťastnějších časech.