Každá povídka Alice Munroové je jako rozlehlé sídlo s mnoha místnostmi. A každý pokoj tohoto sídla je dokonale zařízený nábytkem a prodchnutý osobností tamních obyvatel. Je tu žena, která se po milování pohádá se svým milencem, a najednou se ocitá na hraně okamžiku, který pro vztah může znamenat absolutní konec, anebo jen začátek další etapy. Je tu dívka, která kvůli nehezké tváři a postavě platí chlapcům, aby se s ní vyspali, což se rychle obrátí proti ní, když ji začnou vydírat. Je tu vdova, která přijíždí na skotskou vrchovinu, a zjišťuje, že její manžel byl možná někým docela jiným, než si celý život myslela. Možná. To slovo je v tvorbě držitelky Nobelovy ceny Alice Munroové podstatné, její příběhy nejsou jednoznačné. Jsou plné náznaků, nedořečených věcí a tutlaných tajemství. Náhody, nečekaná setkání i všední události se v jejím nesentimentálním podání proměňují v tajemné komnaty lidských osudů.