Autor v deseti kapitolách ukazuje, jaká musí být obnova filosofie, kosmologie a náboženství, aby přírodní věda mohla vyústit ve vědu zahrnující také ducha. Filosofie musí získat charakter skutečného prožitku; kosmologie má obsáhnout i člověka; náboženství nemá být jen vírou, ale i poznáním. Výsledkem je filosofie prodchnutá životem, kosmologie poznávající i duchovní kosmos a náboženské poznání, které uznává Krista jako vesmírného vůdce ve svobodě.