Dán Dominik

Každý touží dožít se šťastného, bezbolestného, pohodového a důstojného stáří, proto pracujeme, vyděláváme, šetříme, vychováváme děti – proto žijeme. Právě o holé životy jde také starým lidem pohřbeným zaživa v domě hrůzy.

Syn detektiva Hanzela se po letech nečekaně vrátí domů, ale místo radosti se dostaví problémy v podobě obrovského revolveru za pasem a lží o tom, kde celou dobu byl. Krauz a Chosé slíbí kolegovi, že se o jeho syna postarají.

Richard Krauz a Jozef Fischer zvaný Chosé pracujú na oddelení vrážd v Našom Meste už veľmi dlho.

Jeden múdry človek, ale nebol to policajt, raz odhalil tajomstvo vraždy a z tajomstva sa razom stalo najstaršie kriminalistické pravidlo. Je jednoduché: vraždí sa buď pre peniaze, alebo kvôli ženám.

Na jeseň 2008 rozohral detektív Krauz špionážno-detektívnu hru netušiac, kedy a ako sa skončí. Čakal na odozvu z Viedne, čakal a premýšľal ako pomôcť demotivovanému kolegovi hnijúcemu v kúte kancelárie.

V dalším z detektivních příběhů Dominika Dána Mucholapka, který volně navazuje na předchozí román Moucha, se detektivové z oddělení vražd vrací k případu, který jim už rok nedává spát – záhadné smrti mladé dívky Cley Petresku.

Dvojice detektivů z oddělení vražd Richard Krauz a Josef Fischer zvaný Chosé vyšetřují nový případ: bestiální vraždu studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji.

Detektívi z oddelenia vrážd práve vyriešili vraždu šoféra dodávky známej tabakovej firmy. Radosť z úspešnej akcie zatieňuje hanba, ktorú páchatelia vrhli na celý policajný zbor.

Oddělení vražd a smrt jsou jako zamilovaný pár v parku – jdou ruku v ruce vedle sebe a tvoří téměř dokonalou jednotu. Navzájem si na sebe zvykli, naučili se vzájemně respektovat a bát se jeden druhého.

Zatknout a usvědčit pachatele vraždy je dřina i pro detektivy z oddělení vražd. Do cesty se občas postaví nedostatek použitelných stop z místa činu, neochota svědků a další nepředvídatelné okolnosti.

Detektivové Richard Krauz a Jozef Fischer vyšetřují vraždu vlivného ředitele konzorcia bank. Našli ho v jeho pracovně s prostřelenou hlavou.

Každý nový případ na oddělení vražd začíná tím, že najdou rozstřílenou nebo ubodanou mrtvolu. Úkolem detektivů je ke každé mrtvole vypátrat alespoň jednoho možného pachatele.

V Bibli najdeme poučné sdělení o tom, že člověk vůbec netuší, kdy se přiblíží jeho konec. Když se však někdo postaví osudu, jsou z toho obvykle jen problémy. A detektiv Richard Krauz je tu od toho, aby osudové problémy řešil.

Detektivové z oddělení vražd právě vyřešili vraždu řidiče dodávky známé tabákové společnosti. Radost z úspěchu ale zastiňuje ostuda, kterou pachatelé vrhli na celý policejní sbor.

Vražda na druhém břehu je vyřešena, vrah je zatčen, oddělení vražd si může na své konto připsat další úspěch. Dohody s podsvětím jsou uzavřeny, život v Našem Městě by se mohl ubírat klidnou cestou, ale jak se za pár dní ukáže, vše jen na chvíli.

Třetí příběh z období detektivních začátků Richarda Krauze se odehrává v listopadu 1989. Richard Krauz pracuje na oddělení vražd už půldruhého roku, ale starší kolegové na něj stále hledí jako na kriminalistické ucho.

V polovině devadesátých let se podsvětí rozlézá, kde může, a detektivové z oddělení vražd mají plné ruce práce. Ne všechny vraždy z tohoto období však souvisí s podsvětím. Jsou i takové, které čekají v Krauzově skříni na vyřešení už léta.

Oddělení vražd a smrt jsou jako zamilovaný pár v parku – jdou ruku v ruce vedle sebe a tvoří téměř dokonalou jednotu. Navzájem si na sebe zvykli, naučili se vzájemně respektovat a bát se jeden druhého.

V polovici deväťdesiatych rokov sa v Našom Meste aktivizovalo podsvetie a chlapci z oddelenia vrážd mali plné ruky práce. No nie všetky vraždy z tohto obdobia súviseli s podsvetím.

Píše se rok 2008 a detektivové z mordparty mají na stole nejstarší případ, s jakým se kdy setkali. Základním pravidlem jejich práce je, že čím dříve se k případu dostanou, tím větší je šance na dopadení pachatele.

Je rok 1992 a Československo sa rozpadáva. Detektív Krauz z oddelenia vrážd sa dostáva k prípadu umučeného kostolníka. Jeho smrť mala ostať tajomstvom, ale klinec zatlčený v lebke núti Krauza pátrať aj napriek všetkým varovaniam.

Žádný rok v Krauzově krátké detektivní kariéře nebyl tak těžký jako rok 1992. Bezpečnostní analytici tvrdili, že na vině byla neuvážená porevoluční totální amnestie, protože vylidnila věznice a zalidnila ulice násilím.

Niektoré z temných stránok nového demokratického režimu – drogy a prostitúcia – na seba nedali dlho čakať, prejavili sa krátko po revolúcii. Chlapci z oddelenia vrážd sa s nimi stretávali bežne aj predtým, no v menej drastickej podobe.

Jeden moudrý muž, nebyl to ale policajt, vyřešil tajemství vraždy už kdysi dávno. A z tajemství se rázem stalo nejstarší pravidlo kriminalistiky. Je to jednoduché: buď jsou za vraždou peníze, nebo žena.