Román inspirovaný komediálním televizním seriálem. Čeho je muž schopen pro lásku ke své ženě? Pokud ji miluje, dá se říct, že všeho na světě. Například zúčastnit se hudební soutěže, aniž by uměl hrát na nějaký hudební nástroj či zpívat.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice.

Povídky vymodelované citlivýma rukama sochaře Muž, který jednou večer v pantoflích otevře dveře a zjistí, že za nimi je milenec jeho manželky a s ním vše, co se snaží sám před sebou skrýt.

Katarína Koláriková Koňariková (1982, Bratislava) do sveta literatúry vstúpila v roku 2001 básňami Výkriky a Samota v literárnej prílohe časopisu Slovo. Prozaicky debutovala v roku 2016 zbierkou poviedok Medzi riadkami (Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov).

Pohádky jsou pro nás uloženy v trezorech štěstí. Teď je však ta pravá chvíle vyrazit za dobrodružstvím ve stopách tupce, jehož by ani Božena Němcová poznat nechtěla, a i kdyby – pohádku by o něm nenapsala. Pasák vepřů je příběh o kreténovi a lásce.

Šéf obchodu vie, že džentlmen si užíva, a mlčí. Stretáva dvanásť žien zverokruhu. Mrchu Leu, ohnivú Slávku, romantickú zubárku, dokonalú hostesku Emu, tajuplnú učiteľku, zmyselnú Táňu či uletenú študentku.

Milana Nikla byste za kamaráda pravděpodobně nechtěli – je samolibý, netrpělivý, pro ostré slovo nejde daleko. A že by mu to nějak extra pálilo, to se taky nedá říct.

Ježíškův ježíšek je souborem krátkých a ještě kratších povídek, někdy humorných, někdy méně. Tón knihy vystihuje dost dobře obrázek na obálce, který by ideálně mohl být ještě animovaný a mrkat levým okem, jako by do něj spadlo nějaké smetí.

Alice chtěla jenom zhubnout. Právě za ní ale zaklaply dveře psychiatrické léčebny a ona marně přemýšlí, jak se tam ocitla… Měsíce usilovné snahy budou pryč, teď jíst prostě BUDE MUSET.

Autor Alois Ambrůz se rozhodl uložit bouřlivou životní moudrost do povídek a románů, kterým říká novely. V nich nezapomíná na svůj lid z pomezí Karpat, na svůj národ a na jazyk, o němž se netají, že je nejlahodnější pod sluncem.

Začínající autorka Alžběta Bublanová napsala soubor povídek Čtyři stěny, v nich dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti.

Niekoľko silných príbehov, niekoľkých silných ľudí. Deti, ženy, muži, starší ľudia – utečenci. Žiadatelia o azyl. Nie bezmenné masy. Stretli sme sa s nimi v táboroch aj mimo nich. Hovorili sme s nimi. Načúvali ich príbehom.