Knihy Daniela

Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše.

Jak žije hudebník, když panuje zákaz koncertování a shromažďování?

Soubor 23 básní zavádí čtenáře do tragikomického světa absurdity, chytrého humoru a nezapře autorskou věrnost podivuhodným postavičkám trudného vzezření i údělu.

Soubor dvou knih. Rakouský básník Georg Trakl (1887–1914) stojí svým znepokojivým dílem na křižovatce moderních literárních směrů. Za svého života, který předčasně a tragicky ukončily události první světové války, napsal pouhé dvě sbírky poezie.

Koutníková leccos ví o undergroundu a Bondym. Její poezie je férová a citlivá. Na jedné straně čistota, sarkazmus, říkadla a nadhled, na druhé temná patologie člověka a jeho příběhy, touhy i porážky. Člověk a svět dennodenně dojíždějí, kam ani původně nechtěli.

Po téměř deseti letech vítáme nový soubor veršů básnířky, která se v ozvucích své poslední sbírky ještě zčásti vrací ke svým starým „interiérovým“ tématům. Rodina, ženská rodová linie, vztahy.

Pokud je v muslimském světě něco, co neustále vyvolává zlost a nenávist muslimských sunnitských náboženských fanatiků, tak to jsou díla básníků, která jsou mnohdy pro spoustu obyčejných muslimů zajímavější.

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení.

Aforismy představují jakýsi opuštěný dům, letohrádek či zámeček, v němž kdysi bývalo živo.

Je to poezie silně pocitová, niterná, poezie sahající a zasazující do hlubin vědomí i povědomí. Je to poezie duše a mysli…

Pěkná práce s mraky je básnická sbírka o čase a našem plynutí, doprovázená původními kresbami Adrieny Šimotové. Podstatnou část textů tvoří poéma o dvojí smrti skladatele Albana Berga.

2. svazek edice Struny šamisenu Edičně připravili Michal Jareš, Pavel Kořínek a Lucie Kořínková Evropská fascinace vším japonským se na konci 19. a počátku 20.

Měl jsem jednou tu čest doprovázet autora této sbírky do provizorního stánku dopravního podniku na jinak sympaticky vintage hlavním vlakovém nádraží Bratislavy. Šel si vyřídit seniorský průkaz, aby mohl bezplatně cestovat autobusy nebo električkou po svém rodném městě.

Inkoustové epolety jsou sbírka rondelů, rondeletů, pantoumů a trioletů. S archaickými formami pracuji, protože obsahem těchto básní jsou pouze mé imprese bez hlubších konotací. Snažím se všímat si života, který mě míjí i který si sám hnětu, ač jsem mizerým sochařem.

Hodně věcí se na tomhle světě bere zbytečně vážně. Dělá to i poezie. A přesně do toho tahle knížka hází vidle. Jestli trefuje balík sena, nebo sousedčino oko, už není tak důležité, hlavní je radost z hodu.

Příběhy v komiksových stripech jsou prokládány básničkami, které starý muž spolu s Lilly při venčení sepisují, veršují o tom, co je ten den cestou potkalo.

Na křídlech melancholie pluje každý z nás. I když jsou naše cesty nevyzpytatelné, nakonec můžeme objevit světlo ve tmě. To světlo totiž máme všichni v sobě a je jen na nás, jestli se nám ho podaří rozzářit.

Druhá kniha poesie , poesie ženské a civilní autorky, která se donedávna výhradně věnovala zvlaáštní literární kategorii „šuplíková poesie“.

V době jazykového diletantství a upadajícího zájmu o kulturu slova jsou pro mě verše Jiřího Svatopluka Novotného oblažujícím čtenářským zážitkem. I radostným zjištěním, že dobří básníci žijí stále mezi námi.

Více než sedmdesátileté usilování o českou podobu Puškinova Evžena Oněgina představuje jednu z nejzajímavějších kapitol v dějinách českého překládání poezie.

Kolik dnes váží slova, která nechtějí být další solí do ran? Co dnes v poezii znamená „nešokovaná růže“? Marta Veselá Jirousová o sobě a světě kolem svědčí skrze „duchovní botaniku“.

Ve své devátá sbírce poezie Songulár autor M. A. Rek nabízí „verše souznící s hudbou“. Tedy verše přímo na hudbu psány, nebo které byly hudbou inspirovány. Vlastní texty i přepisy písní vznikaly v letech 2018 až 2024.

Třetí básnická sbírka předního českého psychiatra Radkina Honzáka s názvem Nervy nadranc představuje opět jeho osobitou poetiku, založenou na nonsensových hříčkách, jazykové vynalézavosti, historických, mytických a biblických aluzích, ale i na reáliích z lékařského.

Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Nebýt tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne. A ostatní?