Nová kniha Anselma Grüna se věnuje výkladu křesťanského vyznání víry. Objasňuje slova, která stojí v základu křesťanského pohledu na svět.

Známý autor duchovních knih Anselm Grün není jen benediktinský mnich, ale také manažer, učitel, duchovní průvodce, rádce mnoha lidí.

Snaha dostát všem požadavkům doby nás neúprosně žene k podávání někdy téměř nadlidských výkonů. Neustále se zbytečně porovnáváme s ostatními a mnohdy máme přehnané nároky a očekávání.

Vánoční poselství jednoho z nejoblíbenějších duchovních autorů současnosti provází čtenáře v krátkých hutných črtách po adventních a vánočních tématech.

Láska je podstata Boží, jak zvěstují hlavní světová náboženství, nejzřetelněji pak křesťanství, kde je láska zosobněna ve Vykupiteli Ježíši Kristu. A jako podstata Boží je láska také základem lidského bytí.

Kdo byl Ježíš z Nazareta? Král Židů? Rybář lidí? Mesiáš? Otec Anselm Grün vypráví působivě a napínavě o Ježíšově životě a působení: o jeho narození v Betlémě, o zázracích, které uskutečňoval, o podobenstvích, jež vyprávěl, o jeho cestě utrpení.

Bratr David Steindl-Rast a otec Anselm Grün jsou pro mě takovými postavami naděje, jež silou svého příkladu mohou poskytovat orientaci ve světě, který se stal nepřehledným. Vyzařují hlubokou a současně radostnou spiritualitu všedního života.

Lidé se v posledních desetiletích zajímají především o svou svobodu a naplnění vlastních potřeb. Nechtějí se omezovat a starat o ostatní. Vede to k odcizení, k nenávistným projevům na sociálních sítích, na ulicích i v každodenní komunikaci mezi lidmi.

Skutečnost, že lidé marní svůj život, často souvisí s tím, že nevědí, pro co by měli žít a vůči čemu má smysl mít závazek.

Nenasytnost není ničím jiným než touhou mít stále víc. Věděli jste ale, že hojnost je především stavem mysli? Ten, kdo se domnívá, že má málo, tomu nepomůže ani vlastnictví všech paláců světa.

Benediktinské „ora et labora“ formovalo křesťanskou pracovní morálku ve středověku. Ovšem i v současnosti může být toto heslo přínosem. Také dnes je totiž důležité sladit modlitbu a práci, vnější a vnitřní život, pohyb a klid, život a povolání.

V dějinách náboženství můžeme vysledovat vždy dva proudy: jeden by rád dospěl k Bohu tím, že se zříká sexuality a pěstuje askezi a zdrženlivost; druhý zakouší Boha prostřednictvím sexuality a erótu. Obě cesty zřejmě odpovídají lidské zkušenosti.