Monografie se zaměřuje na jeden z hlavních prvků v oblasti managementu znalostí, a tím je transfer znalostí a řízení transferu znalostí. Předmětem zájmu je významný zdroj znalostí pro cestovní ruch, kterým je akademická obec.

Kniha Aleše Opatrného se nezabývá evangelizačními postupy a doporučeními, jak konkrétně evangelizaci v těch nebo oněch podmínkách vést.

Známý výrok z Dostojevského románu Idiot „Krása spasí svět“, který dal název této kolektivní monografii, otevřel otázku, na kterou se kolektiv autorů této knihy pokusil dát odpověď: „Jaká krása spasí svět?

Kniha obsahuje překlady recenzí od nejvýznamnějších autorů německé klasické filosofie – Fichta, Schellinga a Hegela.

„Boží dům“ církve (srov. 1 Tm 3,15) je stavbou, jejíž konstruování se stále odehrává, protože církev je Ecclesia semper reformanda. Obnova přemýšlení o církvi, následující II.

Autoři kolektivní monografie se dlouhodobě zabývají různými úhly pohledů na sociální patologii. Nyní se sešli nad tématem možných ohrožení sociálně patologickými jevy cílové skupiny pedagogů.

Kniha Mýty Margaret Mead se věnuje životu a vědeckým výzkumům slavné americké kulturní antropoložky, žačky Franze Boase a významné představitelky směru „kultura a osobnost“.

S narůstající medializací našeho světa a jeho přesycením texty a informacemi se zvyšuje potřeba orientace. Potřeba orientace je potřebou směrodatných vodítek, jejichž absence ochromuje lidskou schopnost jednat.

Sborník k významnému jubileu nordisty, germanisty, religionisty a hudebníka Jiřího Starého je poměrně pestrý – stejně jako šíře zájmů a mnohovrstevnost vzdělání oslavence samého. Dotčená pestrost se týká sféry tematické, žánrové i stylistické.

Rodinný život se zdá být soukromou záležitostí. Sotva co ovšem bývá předmětem veřejných debat (vrcholnou politikou počínaje a „drby“ konče) tak často jako právě život v rodině.

Hymny o ráji svatého Efréma Syrského vznikly jako katechetické rozjímání o Adamově prvotní kráse a o jeho kněžské úloze v ráji, kde směl pobývat v blízkosti jeho nitra – tajemné Boží přítomnosti.

Georges Canguilhem, žák a nástupce Gastona Bachelarda v čele ústavu Institut d’histoire des sciences et des techniques, se řadí k nejvýznamnějším osobnostem francouzského myšlení 20. století.