Procesor (CPU – Central Processing Unit) je základní součást počítače. Lze ho přirovnat k motoru v autě, nebo také bývá označován jako „srdce“ nebo „mozek“ počítače. Čte z paměti instrukce a na jejich základě vykonává program. Pod pojmem procesor se skrývá složitý elektronický integrovaný obvod. Jeho základem jsou tzv jádra, kterých může být několik a která urychlují práci, protože dokáží zpracovávat několik úloh zároveň. K tomu jim dopomáhá i na čipu integrovaná vyrovnávací paměť (cache), jejíž velikost je také důležitým faktorem celkového výkonu procesoru. Čím je její velikost vyšší, tím lépe.

Pro procesory v PC a noteboocích – udává rychlost, na které pracuje jádro. Frekvence se udává v gigahertzích (GHz). Jelikož však zejména v poslední době došlo k dramatickým zlepšením v samé technologii výroby a architektuře čipů, můžeme se též setkat s případem, že tři roky starý procesor s frekvencí 3,0 GHz bude pomalejší než nejnovější procesor s frekvencí 2,0 Ghz.

Operační paměť RAM (zkratka z random-access memory) je v informačních technologiích paměť s libovolným přístupem, používaná v počítačích a dalších elektronických přístrojích. Polovodičové paměti RAM jsou velmi rychlé, ale jsou dražší než jiné typy při přepočtu ceny za jeden bit. Používají se především jako operační paměti počítačů, slouží tedy k ukládání údajů, které počítač potřebuje pro zpracovávání právě prováděné úlohy.

S pokračujícím vývojem byly vyvinuty další typy, označované jako DDR2, DDR3. Původní DDR SDRAM se proto někdy retrospektivně označuje jako DDR1. Paměti typu DDRx jsou nejčastěji používány jako operační paměť osobních počítačů.

Grafická karta nebo také videoadaptér – vykonává grafické výpočty a vytváří údaje srozumitelné zobrazovacímu zařízení (monitor, TV a další). Některé grafické karty mohou mít kromě výstupu i vstup, tato funkce se jmenuje VIVO (video – in a video-out), a umožňuje naopak i analogový vstup videosignálu, např. při ukládání videosouborů z videokamery, videopřehrávačů apod. Grafická karta může být i integrována na základní desce, většinou se však jedná o nejzákladnější čipy, s pamětí sdílenou s RAM.

Operační systém je základní programové vybavení počítače/mobilního telefonu (tj. software), které je zavedeno do paměti při jeho startu a zůstává v činnosti až do jeho vypnutí. Skládá se z jádra (kernel) a pomocných systémových nástrojů. Hlavním úkolem operačního systému je zajistit uživateli možnost ovládat počítač/mobilní telefon.

Operační systém pro PDA a mobilní telefony je silně spjat s hardwarovou stránkou zařízení. Je většinou nahrán na zvláštní interní a standardně nepřepisovatelné paměti. Výhodou je možnost nahrávat do mobilních telefonů s operačním systémem další programy (software) a doplnit je tak o další funkce.

Momentálně se používají 2 druhy úložiště dat:

• HDD(Hard Drive Disk) – tzv pevný disk s rotujícími plotnami, na které se data zapisují magneticky a má otáčky zpravidla 5400 ot./min.
• SSD (Solid State Disk) – Ukládání dat probíhá pomocí NANDů, které jsou schopné uchovat informace bez nutnosti napájení. Výkon navíc nesnižuje ani náhodné rozmístění dat, které se u klasických disků řeší defragmetací. Nerovnoměrné rozmístění dat navíc zvyšuje životnost SSD disků, která je omezena životností NANDů na přibližně 100 000 zápisů. Výhodou je také kratší přístupová doba, která není okolo 8 ms jako u běžných disků, ale pohybuje se pouze okolo 0,1 ms. Je to dáno tím, že se nemusí čekat, než se čtecí hlava přesune na místo na disku, kde máme data uložena. Při spuštění není třeba čekat, než se plotny roztočí, ale data se načítají hned. Uživatele notebooků potěší nižší hmotnost SSD disků oproti klasickým a hlavně nižší spotřeba energie, která prodlouží výdrž baterie.

Čím vyšší je kapacita pevného disku, tím více dat na něj uložíte. Pro kancelářskou práci dostačuje pevný disk s nižší kapacitou. Na ukládání fotek, filmů, pro instalace her je vhodnější pevný disk s vyšší kapacitou.