Millie Werberová před svými blízkými celý život tajila, co prožila za druhé světové války, jaké prodělala utrpení i jak v těch nejtemnějších dnech našla svou lásku.

Čtvrté pokračování knih Krkonošští rodáci vzpomínají opět nabízí pestrou mozaiku životních příběhů pamětníků a pamětnic z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší. Nebývá výjimkou, když v pokročilejším věku lidé sepisují své paměti.

Sam Pivnik byl jedním z posledních přeživších ze světa, který již neexistuje. Celkem čtrnáctkrát se ho pokusili zabít, ale díky štěstí, své fyzické síle a odhodlání nezemřít všechno přestál a mohl vyprávět svůj výjimečný životní příběh.

Očitý svědek vzpomíná na čtyři roky strávené v osvětimském pekle. Zdálo by se, že o tomto táboře už bylo řečeno mnoho. Avšak vzpomínky Stanisława Głowy dokazují, že toto téma je stále nevyčerpané. Nikdy nepřestává udivovat a šokovat.

Vystoupení československých legií za první světové války patří k těm historickým událostem i tradicím, na které jsme právem hrdí. Bojovaly v Rusku, Itálii i Francii, na rozhodujících frontách války.

Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníků evropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec.

Zikmund Lucemburský byl druhorozený syn císaře Karla IV., římský král a císař, jehož skráně zdobily také uherská a česká královská koruna.

To jsem já, na té fotografii – ten malý kluk vpravo vpředu. Jako čtyřletému se mi podařilo uniknout záhubě v továrně na smrt v době, kdy bylo během holocaustu povražděno přes milion Židů.

Moje jméno je Liliana Bucci, ale všichni mi říkají Tatiana. Narodila jsem se v Rijece 19. září 1937 a jsem jedním z mála dětí, které přežily vyhlazovací tábor v Osvětimi. Já jsem Alessandra Bucci, ale odjakživa mi všichni říkají Andra.

Když jsem roku 1945 vystoupila z lodi, která mě dopravila do Spojených států, moji američtí příbuzní na mě naléhali, abych zapomněla na všechno, co se stalo mé rodině – a mně – během války. Říkali mi, abych na to už nikdy nemyslela a nemluvila o tom.

Autorku inspiroval k sepsání románu osud Janiny Nowakové, ženy, které se jako první podařilo uprchnout z koncentračního tábora Osvětim, kde byla uvězněna 12. června 1942 jako polská politická vězeňkyně s číslem 7615.

Barbara vyrůstala v relativně zámožné rodině, otec zastával vysoké postavení v SS. V roce 1943 se stal velitelem snad nejznámějšího koncentračního tábora Osvětim.