FujiFilm FinePix F100fd Black

• CCD – Charge-Coupled Device: Polovodičový prvek citlivý na světlo, který mění dopadající světlo na napětí odpovídající úrovni jasu. V digitálních fotoaparátech nebo skenerech má formu čipu nebo řádkového snímače. (progresivní CCD, video CCD).
• Super CCD: Typ CCD snímače vyvinutý firmou Fujifilm a tvořený osmibokými obrazovými body ve dvou prolínajících se řadách.
• CMOS – Complementary Metal Oxide Semiconductor: Technologie výroby čipů citlivých na světlo. Na rozdíl od CCD snímačů jsou body CMOS snímače vyhodnocovány samostatně.

Poměr stran klasické fotografie je 3:2. U digitálních přístrojů je tento poměr obvykle 4:3, některé přístroje jsou ale schopny záznamu 3:2, popřípadě je možno mezi oběma formáty přepínat.

• RGB – Red, Green, Blue = červená, zelená, modrá – tři základní barvy aditivního míchání barev. Aditivní míchání barev, popisuje barevný systém založený na míchání tří aditivních primárních barev (červená, zelená a modrá). Aditivní míchání barev využívají například barevné televizory a počítačové monitory.
• CMYK – Cyan, Magenta, Yellow a Key/Black – jedná se o tiskařské barvy používané při barevném tisku. Subtractivní míchání barev je speciální způsob vytváření barevných výtisků nanášením více barev (cyan = azurová, magenta = purpurová, yellow = žlutá a black = černá) na sebe v různém poměru, čímž vznikají požadované barevné odstíny.

Světelnost se značí písmenem f a pomocí číselného údaje (f/2,8, f/5,6 ,…). Jedná se o klíčovou vlastnost objektivu. Čím nižší číselný údaj (W), tím více světla je objektiv schopen propustit a tím kratší čas je potřeba ke správné expozici snímku. Značíme (W) – pro minimální rozsah ohniskové vzdálenosti a (T) – pro maximální rozsah ohniskové vzdálenosti.

Světelnost se značí písmenem f a pomocí číselného údaje (f/2,8, f/5,6 ,…). Jedná se o klíčovou vlastnost objektivu. Čím nižší číselný údaj (W), tím více světla je objektiv schopen propustit a tím kratší čas je potřeba ke správné expozici snímku. Značíme (W) – pro minimální rozsah ohniskové vzdálenosti a (T) – pro maximální rozsah ohniskové vzdálenosti.

Násobek minimální ohniskové vzdálenosti objektivu při nastavení ohniska na maximum. Čím je tato hodnota vyšší, tím větší přiblížení vzdálených scenérií nebo detailů přístroj umožňuje.

Při použití digitálního zoomu se přístroj pokusí o větší přiblížení snímané scény tím, že obraz zvětší a pomocí interpolace dopočítá zbylé body. Ačkoli může být funkce digitálního zoomu v některých případech užitečná, má vždy za následek zhoršení kvality obrazu. Hodnota se udává jako násobek prodloužení ohniskové vzdálenosti.

Opticko-mechanický nebo elektronický systém, který brání roztřesení snímku i při silném zoomu. Pokud systém zjistí neúmyslný pohyb objektivu, opticky nebo elektronicky jej kompenzuje a ustaluje obraz fotografovaného subjektu. I když jsou elektronické stabilizátory obrazu vhodné pro videokamery, u fotoaparátů už tomu tak není. V případě, že zde uvádíme parametr „Ano“ je tím myšlena pouze mechanická stabilizace (čoček nebo snímače), nikoli elekronická.

Objektivy typu zoom (transfokátory) pracují s určitým rozsahem ohniskových vzdáleností. Ohnisková vzdálenost udává, v jaké vzdálenosti za vstupním členem objektivu se vytvoří obraz bodu ležícího před objektivem. Pro praxi je důležité, že čím je ohnisková vzdálenost objektivu kratší, tím širší je úhel záběru a tím menší je přiblížení zobrazovaného předmětu. Objektivy s ohniskovou vzdáleností do 35 mm se obvykle nazývají širokoúhlé, objektivy s ohniskovou vzdáleností 40–60 mm standardní, neboť jejich zobrazení přibližně odpovídá obrazu vytvářenému lidským okem. Teleobjektivy potom mívají ohniskovou vzdálenost minimálně 100 mm. Krátké minimální ohnisko oceníte např. při fotografování krajiny. Dlouhé ohnisko oceníte např. fotografování detailů nebo vzdálených scenérií.

Objektivy typu zoom (transfokátory) pracují s určitým rozsahem ohniskových vzdáleností. Ohnisková vzdálenost udává, v jaké vzdálenosti za vstupním členem objektivu se vytvoří obraz bodu ležícího před objektivem. Pro praxi je důležité, že čím je ohnisková vzdálenost objektivu kratší, tím širší je úhel záběru a tím menší je přiblížení zobrazovaného předmětu. Objektivy s ohniskovou vzdáleností do 35 mm se obvykle nazývají širokoúhlé, objektivy s ohniskovou vzdáleností 40–60 mm standardní, neboť jejich zobrazení přibližně odpovídá obrazu vytvářenému lidským okem. Teleobjektivy potom mívají ohniskovou vzdálenost minimálně 100 mm. Krátké minimální ohnisko oceníte např. při fotografování krajiny. Dlouhé ohnisko oceníte např. fotografování detailů nebo vzdálených scenérií.

Nejkratší možná vzdálenost, na kterou je možné se přiblížit ke snímanému objektu. Pokud fotoaparát nebo přístroj disponuje funkcí Makro nebo Super Macro, pak udávaná hodnota platí pro použití této funkce.

Udává velikost displeje v palcích, na centimetry je nutné násobit 2,54×.

Pro výpočet expozice se měří nasvícení celé scény, ale oblast uprostřed scény (obvykle kruhová, zabírající cca 20% plochy) má při stanovení konečného výsledku podstatně větší váhu než zbytek scény. Tento způsob měření je užitečný především při focení portrétů osob, ale u jiných scén, např. krajiny, může snadno vést k chybným výsledkům.

Při tomto způsobu měření expozice je obvykle celá scéna rozdělena na několik zón (jejich počet kolísá podle výrobce a typu fotoaparátu od několika do několikaset). Expozice se měří v každé zóně zvlášť a celkový výsledek je potom stanoven pomocí algoritmu srovnávajícího výsledky měření v jednotlivých zónách. Fotoaparát je tak schopen se vyrovnat i se složitými světelnými scénami.

Při bodovém měření se zjišťuje nasvícení pouze jednoho konkrétního bodu scény (obvykle tato měřená oblast nepřesahuje 1% celkové plochy scény). Tato metoda je vhodná v případech kdy na snímku chcete mít správně zachycen jen jeden konkrétní detail a jeho okolí pro vás nehraje žádnou roli (např. obličej herce na jevišti v divadle).

Funkce automatické rozpoznání obličeje (česky „detekce tváře“ nebo „zaostři na tvář“) ve scéně a následné měření expozice a ostření na takto označenou oblast. Každá značka má v této funkci své drobné odlišnosti (od počtu obličejů které je možné rozpoznat na jedné expozici až po úhel do jakého musí být obličej natočen aby byl detekován), které mají více či méně úspěšně tuto co nejvíce zjednodušit a přitom zefektivnit její výsledek. Běžnému uživateli však obecně, ale ne vždy (záleží na mnoha faktorech, aby zafungovala správně), umožňuje dosáhnout mnohem lepších výsledků při pořizování portrétních fotografií než kdyby se o takovéto uživatel pokoušel bez ní. Často nezafunguje na zvířata, obličeje s brýlemi a různě zdeformované obličeje.

V některých případech je třeba upravit hodnoty expozice naměřené automaticky přístrojem. Pokud byste např. snímali bílou plochu (v zimě na horách), expoziční automatika vyhodnotí celou scénu jako přesvícenou a expozici sníží. Celý snímek tak potom bude podexponovaný a bílá barva se změní v šedou. K opravě slouží tzv. korekce expozice. Při jejich použití se provádí změna celkové expozice v tzv. expozičních stupních (EV). Změna o +1EV znamená, že expozice bude dvojnásobná (tedy na plochu snímače nebo filmu dopadne 2× více světla), změna o –1EV znamená, že celková expozice bude poloviční. Při korekcích expozice uživatel pouze mění celkovou expozici a nastavení správného poměru clony a času zajišťuje přístroj automaticky.

Udává maximální možné rozlišení zaznamenaného videa.

Umožňuje připojení externího blesku, většinou však pouze od výrobce daného fotoaparátu.

Některé fotoaparáty umožňují uložit obrázek ve formátu RAW. Ten obsahuje přímo signál z CCD snímače, tj. před zpracováním ve fotoaparátu. Soubory RAW jsou obvykle menší než soubory TIFF, protože barevná informace zatím nebyla zpracována. Tyto soubory lze otvírat a pak ukládat v běžnějších formátu jen pomocí speciálního programu nebo zásuvného modulu.

Tagged Image File Format. Speciální formát souboru s vysokou kvalitou uložení digitalizovaných obrazů.

Joint Photographic Experts Group. De fakto norma pro kompresi digitálnch obrázků s možností nastavení úrovně komprese. Vzhledem k tomu, že jasové informace jsou pro lidské oko důležitější než barevné, většina obrazových bodů je popsána jen jasovou informací. Při otevření souboru JPEG se chybějící barevné informace automaticky dopočítají ze stávajících informací. V součastnosti je tento formát používaný ve všech digitálních fotoaparátech.

Spektrální složení světla, které dopadá na fotografovanou scénu, nemusí být vždy totožné s bílým denním světlem. To se u fotografií projevuje barevným posunem, např. při žárovkovém osvětlení je vše zabarveno do oranžova. U kinofilmů se tento problém řeší pomocí filmů pro denní a umělé osvětlení, u digitálních přístrojů k tomu slouží funkce vyvážení bílé. Prakticky všechny přístroje disponují přednastavenými hodnotami vyvážení bílé barvy pro různé situace. Některé navíc umožňují i ruční nastavení bílé barvy tím, že přístroj namíříte na bílou plochu. Tento způsob nastavení je sice pracnější, ale zato absolutně přesný.

Velikost vestavěné paměti nebo dodávané paměťové karty.