Beletrie pro dospělé

V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost.

Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné.

V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv.

Planetky jsou svébytnou povídkovou sbírkou, která dost možná vypráví i váš příběh. Přináší dvanáct podobenství, k nimž autorku inspirovali výjimeční, a přitom zcela obyčejní lidé. Přátelé, rodina, kamarádi, sousedi, bližní.

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům.

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“.

Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě.

Svět skončil tak, jak ho lidé znali. Na konci dvacátých let našeho století způsobila záhadná nemoc, že všichni muži na planetě ztratili schopnost sexuálně žít a mít děti. Nedaleko místa, kde byla nalezena Věstonická venuše, stojí kostel s farou.

Pro spisovatele a dramatika Pavla Kohouta psát znamená žít. A tak celý život střádá, promýšlí, přetváří a klade na papír nejrůznější příběhy, z nichž se rodí jednou romány, jindy divadelní hry, jindy třeba jen novinové povídky.

Mladá vypravěčka Irena přivádí čtenáře do společenství jejích free kamarádů a kamarádek, tu méně, tu více rebelských, někdy více, jindy méně ztracených, někdy dokonce i doslova pohřešovaných.

Ema Labudová na sebe upozornila prvotinou Tapetář, za niž byla nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Svůj nový příběh přesunula z Anglie do Československa, z padesátých let na konec sedmdesátých.

Hyena se zlověstně pochechtává ve stínu svých blízkých. Cení ostré tesáky a vyhlíží další bytost, kterou by mohla ohodnotit a zchladit si na ní žáhu.