Vlasta Pittnerová v tomto díle zachytila obraz způsobu života na malém městě v 18.-19. století.

…Mládí věnovala Justina mnoho vzpomínek a snažila se svým dětem odstranit z cesty všechno to, co ji v dětství a v mládí rmoutilo.

Čtyři rozsáhlejší povídky Vlasty Pittnerové popisují nelehký život žen na vsi, který ostatně není nijak snadný ani dnes. Autorka ukazuje lehkomyslnost u jedněch i touhu po vyšší duchovní úrovni u druhých.

Spokojenost a rodinné štěstí přeruší náhlá matčina smrt, kterou nejhůře prožívá dvanáctiletá dcerka, živé a nezvládnutelné dítě.

V této knize představí Vlasta Pittnerová pět povídek. Zavede čtenáře do doby minulé a vylíčí atmosféru tehdejší doby na venkově. Seznámí je s osudy Matěje, syna kováře, a dalšími postavami.

Životní příběhy venkovanů odehrávající se ve „žďárských horách“ ve druhé polovině 19.

Pět povídek z vesnického prostředí, v nichž si autorka všímá především osudů mladých vesnických žen, které se často podrobují rodičovské vůli, a dostávají se tím do svazků plných ústrků a trápení.

Kniha Páni od stavu poutavě líčí těžký život soukeníků na Moravě. Vypráví nejen o jejich práci, která jim zajišťuje obživu, ale hlavně o lásce, zradě, zklamání a o úsilí vyrovnávat se s následky, které jejich jednání přináší.

Ve svých povídkách líčí oblíbená spisovatelka ze Žďárských hor životní osudy vesnických lidí, kteří sice těžce pracovali, ale svým úsměvem nikoho nezarmoutili. Kde jiní plakali s trpícími, snažili se potěšit nadějí na lepší časy.

Havlíků na dvoře bylo celé shromáždění. Seběhly se sousedky, kmotry a tetky, a bylo řečí jako vody. Všecky litovaly Havlíkovy, že musela se taková věc přihodit právě u nich.

A když jahody opět dozrávaly, chystali se u Lorenců na svatbu. Anička si nevybrala nikoho z mnoha ženichů, vyvolila si toho, k němuž se její srdce nevědomky klonilo už dřív, a Štěpán ji matce uvedl opravdu jako dceru.

Smutné i humorné příběhy skrývají často trpké stáří vesničanek, zvláště, pokud jim neslouží zdraví a nemohou se samy o sebe starat. A pokud nemají hodné děti nebo jak se říká z božího dopuštění musí chodit po vsích žebrotou.