• Tento parametr uvádí úhlopříčku viditelné obrazovky v palcích.

Operační systém je základní programové vybavení počítače/mobilního telefonu (tj. software), které je zavedeno do paměti při jeho startu a zůstává v činnosti až do jeho vypnutí. Skládá se z jádra (kernel) a pomocných systémových nástrojů. Hlavním úkolem operačního systému je zajistit uživateli možnost ovládat počítač/mobilní telefon.

Operační systém pro PDA a mobilní telefony je silně spjat s hardwarovou stránkou zařízení. Je většinou nahrán na zvláštní interní a standardně nepřepisovatelné paměti. Výhodou je možnost nahrávat do mobilních telefonů s operačním systémem další programy (software) a doplnit je tak o další funkce.

Čím vyšší je kapacita pevného disku, tím více dat na něj uložíte. Pro kancelářskou práci dostačuje pevný disk s nižší kapacitou. Na ukládání fotek, filmů, pro instalace her je vhodnější pevný disk s vyšší kapacitou.

Operační paměť RAM (zkratka z random-access memory) je v informačních technologiích paměť s libovolným přístupem, používaná v počítačích a dalších elektronických přístrojích. Polovodičové paměti RAM jsou velmi rychlé, ale jsou dražší než jiné typy při přepočtu ceny za jeden bit. Používají se především jako operační paměti počítačů, slouží tedy k ukládání údajů, které počítač potřebuje pro zpracovávání právě prováděné úlohy.

Procesor (CPU – Central Processing Unit) je základní součást počítače. Lze ho přirovnat k motoru v autě, nebo také bývá označován jako „srdce“ nebo „mozek“ počítače. Čte z paměti instrukce a na jejich základě vykonává program. Pod pojmem procesor se skrývá složitý elektronický integrovaný obvod. Jeho základem jsou tzv jádra, kterých může být několik a která urychlují práci, protože dokáží zpracovávat několik úloh zároveň. K tomu jim dopomáhá i na čipu integrovaná vyrovnávací paměť (cache), jejíž velikost je také důležitým faktorem celkového výkonu procesoru. Čím je její velikost vyšší, tím lépe.

Pro procesory v PC a noteboocích – udává rychlost, na které pracuje jádro. Frekvence se udává v gigahertzích (GHz). Jelikož však zejména v poslední době došlo k dramatickým zlepšením v samé technologii výroby a architektuře čipů, můžeme se též setkat s případem, že tři roky starý procesor s frekvencí 3,0 GHz bude pomalejší než nejnovější procesor s frekvencí 2,0 Ghz.

Grafická karta nebo také videoadaptér – vykonává grafické výpočty a vytváří údaje srozumitelné zobrazovacímu zařízení (monitor, TV a další). Některé grafické karty mohou mít kromě výstupu i vstup, tato funkce se jmenuje VIVO (video – in a video-out), a umožňuje naopak i analogový vstup videosignálu, např. při ukládání videosouborů z videokamery, videopřehrávačů apod. Grafická karta může být i integrována na základní desce, většinou se však jedná o nejzákladnější čipy, s pamětí sdílenou s RAM.

Čím vyšší paměť grafická karta má, tím více stoupá její výkon. Výkonnější Grafické karty se doporučují pro uživatele využívající PC nebo NTB ke stříhání videa a hraní her.

Grafická karta nebo také videoadaptér – vykonává grafické výpočty a vytváří údaje srozumitelné zobrazovacímu zařízení (monitor, TV a další). Některé grafické karty mohou mít kromě výstupu i vstup, tato funkce se jmenuje VIVO (video – in a video-out), a umožňuje naopak i analogový vstup videosignálu, např. při ukládání videosouborů z videokamery, videopřehrávačů apod. Grafická karta může být i integrována na základní desce, většinou se však jedná o nejzákladnější čipy, s pamětí sdílenou s RAM.

Rozlišení (angl. resolution) zobrazovače je uváděno jako počet bodů-pixelů (nebo maximální rozlišení obrazu), který může být zobrazen na obrazovce. Často se udává jako počet sloupců (horizontálně, „X“), které se uvádí vždy jako první, a počet řádků (vertikálně, „Y“). Čím vyšší rozlišení displeje, tím lépe. Pracovní plocha zobrazí větší množství informací a bude přehlednější. Na druhou stranu bude písmo menší a hůře čitelné. Vyšší rozlišení displeje bohužel může výrazně zvýšit cenu zobrazovače a tím celého přístroje.

Počítače využívají optické mechaniky (ODD – optical disc drive), pracující na principu laserového světla, a ukládající data na optické disky. Některé mechaniky mohou jen číst z disku, ale většina mechanik umí čtení i zápis na disky CD, DVD, a Blu-ray. Optické mechaniky jsou většinou využívány k archivaci nebo výměně dat. Jsou definovány třemi rozdílnými rychlostmi. První rychlost je pro zápis ®, druhá pro přepis (RW) a třetí pro čtení.

Momentálně se používají 2 druhy úložiště dat:

• HDD(Hard Drive Disk) – tzv pevný disk s rotujícími plotnami, na které se data zapisují magneticky a má otáčky zpravidla 5400 ot./min.
• SSD (Solid State Disk) – Ukládání dat probíhá pomocí NANDů, které jsou schopné uchovat informace bez nutnosti napájení. Výkon navíc nesnižuje ani náhodné rozmístění dat, které se u klasických disků řeší defragmetací. Nerovnoměrné rozmístění dat navíc zvyšuje životnost SSD disků, která je omezena životností NANDů na přibližně 100 000 zápisů. Výhodou je také kratší přístupová doba, která není okolo 8 ms jako u běžných disků, ale pohybuje se pouze okolo 0,1 ms. Je to dáno tím, že se nemusí čekat, než se čtecí hlava přesune na místo na disku, kde máme data uložena. Při spuštění není třeba čekat, než se plotny roztočí, ale data se načítají hned. Uživatele notebooků potěší nižší hmotnost SSD disků oproti klasickým a hlavně nižší spotřeba energie, která prodlouží výdrž baterie.

USB (Universal Serial Bus) je univerzální sériová sběrnice. Nahrazuje dříve používané způsoby připojení (sériový a paralelní port, PS/2, GamePort apod.) pro běžné druhy periférií – tiskárny, myši, klávesnice, joysticky, fotoaparáty, modemy atd., ale i pro přenos dat z videokamer, čteček paměťových karet, MP3 přehrávačů, externích disků a externích vypalovacích mechanik. Výhodou je možnost připojování Plug & Play bez nutnosti restartování počítače nebo instalování ovladačů. Zařízení lze připojit za chodu k počítači a během několika sekund je přístupné.

Připojeným zařízením USB zároveň poskytuje i stejnosměrné napájecí napětí 5 V. Připojené zařízení tak může po sběrnici odebírat proud až 100 mA, v případě potřeby může zařízení požádat o větší proud, maximálně však o 500 mA. U osobních počítačů občas bývají napájecí vodiče sběrnice vyvedeny přímo ze zdroje počítače a USB zařízení připojené k počítači tak může odebírat i mnohem vyšší proud. Tohoto triku zneužívají například některé externí USB pevné disky, jejichž odběr je vyšší než požadovaných 500 mA a které po připojení k jinému počítači nemusí fungovat. Velké 3,5" externí disky potřebují vlastní napájení v každém případě.

Umožňuje číst nebo zapisovat data z paměťových karet.

Wi-Fi je standardem pro lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN) a vychází ze specifikace IEEE 802.11. Původním cílem Wi-Fi sítí bylo zajišťovat vzájemné bezdrátové propojení přenosných zařízení a dále jejich připojování na lokální (např. firemní) sítě LAN. Wi-Fi komunikace je dnes prakticky ve všech přenosných počítačích a i v některých mobilních telefonech. Následníkem Wi-Fi by měla být bezdrátová technologie WiMax, která se zaměřuje na zlepšení přenosu signálu na několikanásobně větší vzdálenosti.

Použití u televizorů „Přístroje vybavené touto funkcí se dokáží připojit bezdrátově s PC či dalším zařízením přes WiFi. Integrované WiFi: Přístroj má integrovanou funkci WiFi přímo v sobě nebo je k němu dodáván v balení WiFi adaptér. Volitelné WiFi: Přístroj lze k WiFi připojit jen po zakoupení externího WiFi adaptéru, většinou shodné značky.“

Technologie Bluetooth je definovaná standardem IEEE 802.15.1. Spadá do kategorie osobních počítačových sítí, tzv. PAN (Personal Area Network). Je to bezdrátová komunikační technologie sloužící k bezdrátovému propojení mezi dvěma a více elektronickými zařízeními, jakými jsou například mobilní telefon, myš s klávesnicí, PDA, nebo sluchátka. Bluetooth se vyskytuje v několika vývojových verzích, které pracují v ISM pásmu 2,4 GHz (stejném jako u Wi-Fi), toho se využívá u verze 3.0, která může v některých situacích WiFi využívat.

HDMI je zkratka anglického označení High-Definition Multi-media Interface. Je to rozhraní pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu. Může propojovat notebook např. s A/V receiverem, LCD monitorem, nebo s plazmovou televizí.

HDMI podporuje přenos videa ve standardní, rozšířené nebo high-definition kvalitě, a až 8-kanálový digitální zvuk. Rozhraní nezávisí na různých televizních a satelitních standardech, protože přenáší nekomprimovaná video data. Konektor HDMI typu A má 19 pinů, novější, málo rozšířená verze s označením B má 29 pinů pro přenos videa s větším rozlišením. Konektor typu A je zpětně kompatibilní s rozhraním Single-link DVI, používaném v osobních počítačích. Zařízení s DVI výstupem tak může poskytovat video signál pro HDMI zobrazovací zařízení, zvuk se ale musí přenášet jinou cestou. Konektor typu B je pak zpětně kompatibilní s Dual-link DVI.

Je uváděna převládající barva výrobku.