Tváře Šivy se dotkla černá ruka, která nepatřila panu učiteli a která se jí nikdy dotknout neměla. Šiva, bezbranná dívenka, stojí nyní před hrozbou, že se promění v bytost z Venku.

Šiva se zotavuje z hrozivých událostí, které nechtěně spustila její malá lež. Mezitím se Učitel od Tetičky dozvídá o minulosti Šivy a další detaily o hrozném prokletí, které trápí celý svět.

Učitelovy nejhorší obavy se naplnily – Šivu postihlo prokletí bytostí z Venku. Nehledě na to z nějakého důvodu zůstává člověkem. Jak je to možné? A co znamená tajemné proroctví bílého boha, otce lidí ze země Uvnitř?

Šiva má ohromnou radost ze setkání s tetičkou, o níž si už myslela, že ji znovu neuvidí. Avšak směrem, kterým se vydaly, se rozléhá pouze temná nekonečná cesta.

Kdysi dávno byly dvě země, oddělené od sebe vysokou zdí. Země Uvnitř, kde žili lidé, a země Venku, obývaná prokletými bytostmi. Prokletí se šířilo dotykem – a tak každého, kdo vkročil do země Venku, čekal přísný trest.

Šivě se podařilo uprchnout díky trýznivému rozhodnutí krále země Uvnitř, který podvedl své království. Šiva se s medailonkem v ruce vrátila do domku za panem učitelem.

Šivě se podařilo uprchnout díky trýznivému rozhodnutí krále země Uvnitř, který podvedl své království. Šiva se s medailonkem v ruce vrátila do domku za panem učitelem. Ovšem zjištění, které učiní, jí vhrkne slzy do očí – na světlo se dostává strašlivá pravda.

Krušná cesta, po níž Šiva a pan Učitel kráčeli, byla sice nevyhnutelně smutná, ale ne všechny jejich společné chvilky byly naplněny obavami. Některé dny v sobě skrývaly tichou, třpytivou radost. Dny plné slunečního svitu a svěžího vánku, kdy se nedělo nic podstatného.

Nakonec se vše nevyhnutelně mění v prach, dokonce i útulný domek. Vrzající podlahy a špatně táhnoucí komín se proměnily ve sladké vzpomínky. Čas neúprosně míří vpřed a svět se dál otáčí.

Nakonec se vše nevyhnutelně mění v prach, dokonce i útulný domek. Vrzající podlahy a špatně táhnoucí komín se proměnily ve sladké vzpomínky. Čas neúprosně míří vpřed a svět se dál otáčí.

Krušná cesta, po níž Šiva a pan Učitel kráčeli, byla sice nevyhnutelně smutná, ale ne všechny jejich společné chvilky byly naplněny obavami. Některé dny v sobě skrývaly tichou, třpytivou radost.

Kdysi dávno byly dvě země, oddělené od sebe vysokou zdí. Země Uvnitř, kde žili lidé, a země Venku, obývaná prokletými bytostmi. Prokletí se šířilo dotykem – a tak každého, kdo vkročil do země Venku, čekal přísný trest.