Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem.

Svou povídkou přispěli do tohoto dobročinného sborníku nejen renomovaní, „zaběhnutí“ literáti, ale i hudebník či politik a v neposlední řadě také vítězové čtenářské soutěže.

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989…

Román o touze po lásce rodiče a odhodlání jí dosáhnout, ať to stojí cokoliv. Třiadvacetiletá Simona, které všichni říkají Símka, žije s mámou v domě po babičce.

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti.

Tahle kniha je zbraň. Doslova i obrazně. Můžete s ní vzít po hlavě toho, kdo si dovolí vás obtěžovat. Uvnitř pak najdete návod, jak to udělat a kde na to vzít sílu a odhodlání. Naučí vás poznat své hranice i to, jak si je hájit.

Je zavražděná žena opravdu mrtvá? Je vaše sousedka tak šťastná, jak vypadá? A co lékař – je tím, za koho se vydává? Splní vám děti vaše sny? Kdo je ta cizí osoba v obýváku? Jaké tajemství skrývá vytoužený muž?

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Deset současných českých prozaiků a deset povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh.

Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích?

Populární satirická relace v knižním zpracování! Padesát osm dílů formátu feminist news, 58 fejetonů a několik bonusů. Témata, která vás štvou, ale báli jste se o nich mluvit nahlas, a šovinismus jako sprosté slovo.

Nový soubor edice Česká povídka přináší krátké prózy Borise Dočekala, autora dvou románů a dvou povídkových sbírek. Všechny až na jednu mají něco společného – v jinak realistických textech se téměř vždy vyskytuje nějaký nadpřirozený prvek.

U útulku 5 – tak zní adresa dětského domova, do něhož je umístěn sedmiletý Ben se svou sestrou poté, co je jejich matka v roce 1948 zatčena a odsouzena.